Mulhacén v lednu 2022 – moje první 3k, noc na horské chatě a slunce v Andalusii

Naposledy aktualizováno

Když se řekne Španělsko, většina lidí si představí moře, tapas a teplo. Já si ale v lednu 2022 odškrtl úplně jinou věc: Mulhacén (3 479 m) – nejvyšší horu pevninského Španělska i celého Pyrenejského poloostrova a zároveň moji první třítisícovku. Nejvyšší horou celého Španělského království je ale Pico del Teide (Kanárské ostrovy). Mulhacén se navíc…

Když se řekne Španělsko, většina lidí si představí moře, tapas a teplo. Já si ale v lednu 2022 odškrtl úplně jinou věc: Mulhacén (3 479 m) – nejvyšší horu pevninského Španělska i celého Pyrenejského poloostrova a zároveň moji první třítisícovku. Nejvyšší horou celého Španělského království je ale Pico del Teide (Kanárské ostrovy). Mulhacén se navíc často zmiňuje jako nejvyšší „nealpská“ hora Evropy a patří mezi nejprominentnější vrcholy kontinentu.

A nejlepší na tom je, že to nebyla jen „jedna hora“. Byl to parádní mini-trip: dvě velká města, jedna bílá horská vesnička, noc na chatě s luxusní večeří a k tomu zimní výstup, který mi sedl jak prdel na hrnec.

14. 1. 2022: letištní noc a přesun do hor

Večer 13. 1. jsem dojel do Vídeň a přespal rovnou na letišti. Expediční start jak blázen – batoh jako polštář, mikina jako deka, staré spacák na dosloužení a ráno se jde na věc.

Ráno odlítám v 6:00 a kolem 9:30 přistávám v Málaga (na fotkách mám 9:27 ještě z letiště, takže timing sedí). Díky EU žádný drama – prostě vystoupíš, nadechneš se a můžeš rovnou do ulic.

Svezl jsem se do centra, prošel město, došel na hlavní autobusák a vyrazil směr Granada. Odtud následně dál do horské vesničky:

Capileira – bílé uličky, klid, minimum lidí (leden = mimo sezónu) a slunce. Cesta autobusem už byly serpentiny jak prase – místy mi z toho bylo i trochu nevolno – ale jakmile jsme dorazili, všechno bylo zapomenutý.

A ještě detail, co mě bavil: Capileira patří mezi nejvýše položené vesnice na Pyrenejském poloostrově. V lednu navíc skoro prázdno, takže vibe úplně ideální.

Trasa v kostce: „jih“ přes Poqueiru (ideál na 2 dny)

Jestli chceš praktický rámec: od jihu se dá jít z Capileiry na chatu Refugio de Poqueira (cca 2 500 m n. m.), kde se dá přespat – a druhý den pokračovat na vrchol.

  • Capileira → Refugio de Poqueira: cca 9 km a zhruba +1 100 m
  • Refugio de Poqueira → vrchol Mulhacén: cca 5 km a zhruba +1 000 m

Já si k tomu ještě dodělám mapku a finální čísla podle GPX, ale pro představu: z Capileiry na chatu, na vrchol a zpět na chatu mi to vyšlo zhruba na ~8 hodin čisté chůze.

15. 1. 2022: výstup – moje první 3k

Ráno v 7:00 vyrážím z Capileiry. Je chladno, ale příjemně – takový to svěží „hory volají“. Nejdřív projdu vesnicí, dám si ještě café con leche na cestu… a pak už opouštím městečko.

Celou dobu jdu sám. Nikde nikdo. Ticho. Nádhera. Španělské hory mají něco do sebe.

Časová osa (podle fotek)

  • 08:00 – jsem na stezce (odsud bych datoval start výstupu)
  • 08:45 – přicházím k vodní elektrárně
  • 10:30 – jsem na planině, potkávám místního kopytníka s delšími zahnutými rohy (není to tatranský kamzík, ale respekt stejně 😄)
  • před 11:00 – vidím sněhovou linii a hranici 3 000 m a říkám si: „ou shit… to asi nepůjde.“
    Jenže Mulhacén je naštěstí orientovaný tak, že se to ten den dalo vyjít.
  • 11:20 – jsem na Refugiu (cca 2 500 m), zaregistruju ubytko i s polopenzí, nechám část věcí a jdu dál
  • Po 12:00 zase stoupám a pomalu se přede mnou rozevírá proti mně i Pico del Veleta a „magistrála“ po hřebeni
  • 15:05 – jsem na vrcholu

Na vrcholu jsem byl cca půl hodiny. Nádherný pocit. Čerstvý vzduch, výhledy, zimní slunce, ticho. A pak sestup zpátky na chatu. Sníh bývá při sestupu vždycky horší, ale tady to ten den šlo – vychozené, čitelné, bezpečné.

Kroky (15. 1.): 42 000.

Večer na chatě: odměna jak blázen

Večer na refugiu byl topka. Dal jsem si 4chodovou parádní večeři – takový „zákusek“ za celý podnik, výšlap i vrchol. A spal jsem jak mimino. Ideální noc v horách.

16. 1. 2022: pokus o přechod, otočka a návrat do Capileiry

Ráno jsem si dal pohodu, poležel, potom snídaně formou bufetu, sbalit, rozloučit.

Pak jsem si řekl, že zkusím jít jiným směrem – plán byl dostat se na „magistrálu“ a přejít na druhou stranu pohoří (tam, kde se dá vyjet autobusem až do vysokých výšek). Jenže mě zastavily sněhové podmínky.

Došel jsem na nejmenovaný vrchol/sedélko a uvědomil si, že další postup by znamenal:

  • nepříjemný sestup,
  • pak znovu výstup na magistrálu,
  • a to už bych bez výbavy (mačky/cepín) rozumně nedal.

Chytře jsem to otočil, dal svačinu a šel zpátky směrem k refugiu a dál dolů.

Kolem 16:00 jsem byl zpátky dole v Capileiře a stihl autobus do Granady.

Kroky (16. 1.): 39 500.

17. 1. 2022: Granada + Málaga – UNESCO a lednové slunce

V Granadě jsem přespal, prošel město a dal si i Alhambra. Pak přesun zpět do Málagy – procházky, pohoda, lednový sluníčko, pláž Malagueta, prostě vibe.

Kroky (17. 1. – Granada + Málaga): 22 000.

18. 1. 2022: domů

Ještě se vyspat, naposledy nasát město… a v poledne let zpátky. Konec tripu.

Závěr

Za pár dní jsem stihl:

  • 2 krásná města
  • 1 bílou horskou vesničku
  • 1 noc v horách s luxusní večeří
  • a hlavně: moji první třítisícovku

Pamatuju si to, jako by to bylo včera – a přitom jsou to už 4 roky. A je to přesně ten typ zážitku, co ti zůstane jako „památečka“ navždy.

Podobné příspěvky