Gerlach v březnu: 2655 m, nejvyšší hora Slovenska a skoro 10 hodin v zimních podmínkách

Gerlachovský štít (2655 m) je nejvyšší hora Slovenska – a když ho dáš koncem března, může to být pořád plnohodnotný zimní výstup. Já jsem si ho odškrtl 28. 3. a byl to jeden z těch dnů, co se zaryjí do hlavy: zhruba 10 hodin celkem (od startu k autu), cca 9 hodin čistého pohybu a přibližně 36 400 kroků.

Logistika: auto otočka a start za rozbřesku

Byla to klasická otočka autem. V noci bývá pořád zima, takže jsem vyrazil po půlnoci, dojel na místo a šel to prakticky durch – ráno už jsem stál na startu v 5:45 u sanatoria ve Vyšné Hágy.

Čelovku jsem ani nepotřeboval – už se rozednívalo a jak byl sníh, tak jsem ji snad vůbec nezapínal. V 7:00 už slunce svítilo fest.

Časová osa dne

• 05:45 start (Vyšné Hágy)
• cca 08:00 Batizovské pleso
• 08:50 nazouvám mačky
• 10:45 vrchol
• ~30 min pauza nahoře
• cca 16:00 u auta (v 16:45 už jedu domů)

Celkově to vyšlo na cca 10 hodin, ale když odečtu pauzy a drobné zastávky, tak to bylo cca 9 hodin čistého pohybu.

Od plesa do žlabu: stoupák, co se postupně mění v práci

Od Batizovského plesa začne klasický stoupák k nástupu. Zpočátku je to “jen” poctivé převýšení, ale čím víc se blížíš pod žlab, tím víc to přituhuje: stále prudší, stále nepříjemnější.

Pod žlabem už to není o tom “jít”. Je to o tom jít správně. V zimních podmínkách navíc řešíš, jak se chová sníh – a to ti může kompletně převrátit tempo i výdej.

8:50 mačky – a pak přichází Batizovská próba

V 8:50 jdou na boty mačky. Žlab byl nepříjemný a sklon fakt ďábelský – tady jsem si máknul.

A pak přijde ta pasáž, kterou jsem měl nakoukanou dopředu z článků a videí:

Batizovská próba: kramle, jištěný úsek, kolmé pasáže, místy převisy.
Za mě nejtěžší část celé show. Není to žádná sranda ani v létě, natož v zimních podmínkách a s mačkama. Najednou řešíš úplně jinou práci s nohama, hroty a oporou – a hlavně to, že tady je potřeba vážit každý krok.

Praktická drobnost, která není drobnost

Zní to jako samozřejmost, ale právě tady se vyplácí:

• dotáhnout batoh a popruhy,
• zajistit věci tak, aby nic nevypadlo,
• nemít nic volně zavěšeného, co by tě mohlo rozhodit v pohybu.

V exponovaném místě nechceš řešit žádné “maličkosti” navíc.

Po překonání próby: další žlab a už jen vydržet

Po překonání Batizovské próby se to psychicky zlomí. Napojím se do dalšího žlabu a pak už je to hlavně o vytrvalosti – krok za krokem, pořád stejně, až se nakonec dosápu na vrchol.

Vrchol v 10:45: přesně ten výhled a ten pocit

Na vrcholu jsem byl cca v 10:45 a zdržel jsem se asi půl hodiny. Azuro, nádhera, Tatry jak z katalogu – a hlavně ten moment, kdy ti dojde, že to, po čem jsi toužil a na co jsi dlouho pokukoval, se děje právě teď.

Pamatuju si to, jako by to bylo dnes. Ten výhled, známý kříž a ten pocit… nice.

Sestup: když začne sníh měknout, tempo se rozpadne

Sestup stejnou cestou je druhá půlka dne. Už nejsi čerstvý, koncentrace nesmí spadnout a v zimních podmínkách se chyby trestají stejně tvrdě.

Nejtěžší pro mě nebyla jen ta technická pasáž – nejvíc mě dorazilo, když se sníh začal měnit a byl měkký, takže se to bořilo. V tu chvíli jde tempo dolů, nohy pálí a každý krok stojí dvakrát tolik energie. Je to ten typ výkonu, který na videu často nevypadá tak dramaticky, ale v nohách ho cítíš brutálně.

K autu jsem došel cca kolem 16:00 – a v 16:45 už sedím v autě a jedu domů.

Co mi tenhle Gerlach připomněl

• Gerlach ti nedá nic zadarmo.
• Zvlášť v zimě se nehraje jen na kondici, ale i na sílu, stabilitu a psychiku.
• A “samozřejmosti” jako popruhy, věci v batohu, rytmus, jídlo a vrstvy – to jsou často věci, co rozhodují, jestli se ti den nezlomí.

Jak jsem se na to připravoval

Dlouho jsem to nepřeskakoval. Nešel jsem do toho stylem “jedna velká akce a hotovo”, ale postupně jsem chodil x dalších tatranských vrcholů, abych měl v nohách převýšení, terén a návyky.

👉 Chystám

• Moje výstupy ve Vysokých Tatrách

Mini checklist (stručně)

• mačky ✅
• vrstvy + rukavice
• voda + něco k jídlu
• batoh dotažený, věci zajištěné

---

Závěr

Tenhle den byl dlouhý, těžký a férový. A nahoře mi to vrátil přesně tím, co jsem chtěl: pocitem, výhledem a tím “ou shit, dal jsem to, jsem tady” momentem.