Teide: nejvyšší hora Španělska, od moře až na vrchol (a stín hory na oceánu)

Datum výstupu: 28. 11. 2022
Teide (3 715 m n. m.) je nejvyšší hora Španělska – a já jsem si ji na Tenerife nechtěl “jen odškrtnout lanovkou”. Chtěl jsem ji zažít po svém. A už samotná cesta nahoru byla dobrodružství.

Autobusem z Costa Adeje: přechod mezi světy

Nahoru jsem jel busem z Costa Adeje. A už tohle je zážitek: během chvíle se dostaneš od pobřeží do krajiny, která vypadá skoro jako na Měsíci. Mění se barvy, vzduch i vibe celého ostrova. Ten bus navíc jede jen 1× denně, takže žádné “to nevadí, vezmu další”.

Vystoupil jsem na zastávce, kterou jsem si dopředu vytipoval, a startoval zhruba z 2 350 m n. m..

Lávové koule, prach a serpentiny

Hned po cestě byly všude ty známé lávové koule/kameny, rozeseté po svazích. Prašnými serpentinami po krásně viditelné stezce jsem postupně mířil k té finální kuželovité fázi, která už z dálky působí jako magnet.

Rychlé info o výstupu

• Start: cca 11:30 (z ~2 350 m)
• Vrchol: 18:30 (Teide 3 715 m)
• Konec u silnice dole: cca 20:30 (s čelovkou, rychlý sestup 😄)
• Délka: cca 9,3 km
• Převýšení: cca 1 350 m
• Kroky ten den: 42 300

Finále a realita: kontrola povolení 150 výškových metrů pod vrcholem

Ve finální části narazí spousta lidí na problém: buď se vyvezeš lanovkou a řešíš “ofiko” výstup, nebo musíš mít permit/registraci. A kontrola je úplně absurdně postavená – asi 150 výškových metrů pod vrcholem. WTF. 😀

Já jsem se o permit snažil, ale bývá to dost obsazené a je potřeba to řešit s předstihem. Lidi to často řeší nočním výstupem, ale já si řekl, že to vezmu jinak.

Moje varianta: počkat, až odejde borec, a pak nahoru

Počítal jsem s tím dopředu, takže jsem šel, doběhl si to do finální části… a pak jsem musel čekat, než po odjezdu poslední lanovky odejde strážce z budky. Jakmile odešel, pro jistotu jsem ještě oblezl jednu skalku za budkou, kdyby se náhodou vracel – a hasta luego. 😄

Nahoře už to trochu víc foukalo, ale výškové problémy jsem neměl. U země byly vidět sirné výpary, jen jsem se nezdržoval v jejich dosahu dlouho. Na úplném vrcholu jsem byl fakt nahoře – místy jsou i jistící řetězy.

Výhled, západ slunce a stín Teide na oceánu

Výhled byl neskutečný. Západ slunce, oceán… a hlavně moment, kdy jsem viděl stín Teide jako obří pyramidu promítnutou na moře. To je jeden z těch obrazů, co ti v hlavě zůstane navždy. A jako bonus jsem dohlédl až na další Kanárský ostrov.

V tu chvíli jsem měl v hlavě jediné: euforie a nadšení. Protože tohle byla výprava jak prase.

A když si k tomu přičteš 42 300 kroků, z toho hoodně do kopce, tak je jasný, že to nebyla žádná “procházka po promenádě”. 😀

Sestup po tmě a noční stop

Sestup jsem šel stejnou cestou, ale dorazil jsem k silnici až potmě, s čelovkou. Bus zpátky jsem nestihl, takže přišlo na řadu stopování.

Po chvíli chůze a stopu mě vzal milý věřící pár z Německa – z Kasselu. A nejvíc jsem je pobavil tím, že jsem Kassel znal (byl jsem tam) a ještě jsem věděl, že je spojený s bratry Grimmovými. Přesně ten typ momentu, kdy ti cizí lidi fakt pomůžou a ty si řekneš: “jo, svět je občas dobrej”.

A mimochodem – na půl roku to byl můj nejvyšší navštívený vrchol (do května 2023, kdy přišel Toubkal).

Zbytek pobytu: Costa Adeje a El Médano (34 °C!)

Zbytek pobytu byl krásná kombinace exotiky a regenerace. Costa Adeje, pláž, skvělá voda, super počasí… Kanáry jsem vždycky znal jen z doslechu a najednou jsem tam fakt byl.

Pak jsem ještě navštívil El Médano u letiště – místo plné vodních sportů. Windsurfing a hlavně kitesurfing (to je to, jak tě po vodě táhne “padák” 😄). A nejlepší? V El Médano bylo na teploměru 34 °C.

A celé to vzniklo vlastně dost spontánně: našel jsem super levné letenky z Vídně (Vienna → Tenerife) za cca 60 €. Top.

Časová osa výletu

• 27. 11. – let na Tenerife
• 28. 11. – výstup na Teide
• 29. 11. – Costa Adeje (pláž/odpočinek)
• 30. 11. – El Médano (vodní sporty, vítr, 34 °C)
• 1. 12. – odlet

Intenzivní dobrodružství, potkal jsem hromadu lidí, a zase se mi potvrdilo: když jdeš sám a po svém, často se dějí ty nejlepší věci.