Comapedrosa (2 942 m) – nejvyšší hora Andorry, parádní okruh a noc na chatě

Na Comapedrosu (2 942 m), nejvyšší horu Andorry, jsem vyrazil v září 2022. A byl to přesně ten typ akce, co mám rád – levný přesun, trochu punk po cestě, noc na horské chatě, pěkný summit day a k tomu celé zasazené do dost zajímavé země mezi Španělskem a Francií.

Přes Vídeň a Barcelonu až do Andorry

Celé to začalo už v pátek večer přesunem do Vídně. Kvůli rannímu letu jsem to pojal jednoduše – dojet na letiště a přespat tam. Žádný velký komfort, prostě taková klasika, kterou člověk u low cost akcí občas zkousne a jede dál.

V sobotu ráno následoval let do Barcelony a odtud pak autobus do Andorry. Cíl byl jasný – dostat se ještě ten den co nejblíž pod Comapedrosu, ideálně až na chatu, ať je druhý den výstup na pohodu.

A povedlo se.

Andorra la Vella mě mile překvapila

Samozřejmě jsem navštívil i Andorra la Vella a musím říct, že se mi tam fakt líbilo. Je to hlavní město Andorry a zároveň se běžně uvádí jako nejvýše položené hlavní město Evropy, takže už tím je to takové trochu jiné než většina běžných evropských měst.

Fungovala tam fajn MHD, všechno na mě působilo dobře dostupně a celkově mi přišlo, že jsou ta městečka v Andoře moc pěkně upravená. Čisté, příjemné, udržované. Člověk tam nejede primárně za městem, ale nakonec zjistí, že i tohle je součást toho, proč se mu tam líbí. Oficiální turistické zdroje ostatně Andorru popisují jako horskou zemi s výrazně městským i kulturním zázemím, nejen jako tranzit do hor.

Noc na Refugi de Comapedrosa

Před samotným výstupem jsem spal na Refugi de Comapedrosa, která leží zhruba ve 2 260 metrech a je jedním z hlavních výchozích bodů pro túry v oblasti Comapedrosy.

A přesně takové chaty mám rád. Člověk už je v horách, už je tam ta atmosféra, klid, výhledy a zároveň ví, že to hlavní ho čeká další den.

Docela mě pobavila a vlastně i potěšila jedna věc – spal jsem na patře se dvěma dětmi, které tam byly se svým tátou. A říkal jsem si, že je vlastně pěkné, jak tam lidi chodí i takhle rodinně. Ne všechno musí být jen o výkonu, časech a honění vrcholů. Někdo si tam jde prostě užít hory a být spolu. A to má taky něco do sebe.

Výstup na Comapedrosu

V neděli přišel hlavní den celé akce – výstup na Comapedrosu.

A byla to fakt krásná túra. Už od začátku super výhledy, pěkné horské prostředí a takový ten dobrý pocit, že člověk je přesně tam, kde chce být. Comapedrosa je součást přírodního parku v oblasti Arinsalu a oficiální andorrské zdroje ji popisují jako jednu z hlavních vysokohorských ikon celé země. To sedí.

Co bylo fajn, nešel jsem to stylem nahoru a stejnou cestou dolů. Šel jsem okruh, takže to celé bylo ještě zajímavější. To mám vždycky radši – člověk vidí víc, není to taková nudná otočka a celá túra má lepší flow.

Na jedné straně Francie, na druhé Španělsko

Na tomhle výletu mě bavilo i to, kde se vlastně člověk pohybuje. Andorra leží v Pyrenejích mezi Francií a Španělskem, takže i tahle horská akce měla takový zvláštní přeshraniční vibe. Člověk si tam dost uvědomuje, že je v malé zemi nacpané mezi dvě větší, ale přitom má úplně vlastní atmosféru.

Není to jen o tom, že si odškrtneš nejvyšší horu nějaké země. Je v tom i ten pocit místa – že jsi v pěkných horách, v zajímavé zemi a celé to má prostě charakter.

Výlet, který stál za to

Comapedrosa pro mě byla opravdu moc povedená akce. Krásné výhledy, fajn chata, pěkný summit day, okruh místo nudné otočky a navíc země, která mě celkově mile překvapila.

Líbilo se mi to tam nejen nahoře v horách, ale vlastně i dole. Andorra la Vella, místní doprava, upravená městečka, celé to prostředí. Prostě takový výlet, který není jen o vrcholu, ale o celém balíčku kolem.

Za mě rozhodně akce, která stála za to.