Rudoka z Makedonie: nejvyšší hora Kosova, pod kterou mě dovezli dobří lidé

Na některé výlety člověk prostě nezapomene. A přesně takový byl i můj červnový výšlap na Rudoku, tedy nejvyšší horu Kosova. Paradoxně jsem na ni ale nešel z Kosova, nýbrž z Makedonie. Díky výhodným letenkám do Skopje se to celé poskládalo právě takhle – a nakonec z toho byl jeden z těch výletů, které v sobě mají všechno. Hory, improvizaci, dlouhý den, spoustu kroků a hlavně skvělé lidi.

Balkán, improvizace a den, který začal už brzo ráno

Bylo to 22. 6. 2024. Už ráno kolem šesté jsem chtěl jet busem, jenže ten spoj nakonec vůbec nejel. Takže klasika – člověk něco plánuje a Balkán si to udělá po svém. Jenže právě tohle k tomu tak nějak patří.

Naštěstí se hned ukázalo, že i když se plán rozpadne, často to dopadne dobře. Jeden dobrák, který jel směrem na Tetovo, mě vzal autem a vysadil mě u odbočky na vesnice pod mým cílem. Pak jsem kus pokračoval dál, něco po svých, něco zase s pomocí dalších lidí. Nejdřív mě někdo svezl k jedné z vesnic, pak jsem šel, a nakonec mě vzal ještě další borec až skoro tam, kde už končila cesta pro auta a začínal samotný trek.

A přesně tady si vždycky říkám, že na tyhle výlety nikdy nezapomenu. Člověk je sám, v cizině, něco si plánuje, něco improvizuje, ale znovu a znovu zjistí, že se může spolehnout na lidi.

Rudoka – dlouhý den, poctivé převýšení a krásná krajina

Samotný výstup byl moc fajn. Většinou pěkná cesta přes travnaté pláně a kopce, takový ten horský terén, který vypadá docela přívětivě, ale stejně ti dá zabrat. Cestou jsem šel kolem krásného plesa, široké výhledy, otevřený prostor, žádná nuda. Prostě poctivý horský den.

Makl jsem si slušně. Když jsem se pak vrtal v mapě, vycházelo mi, že jsem ten den nastoupal cca 1800 výškových metrů. A to už je porce sama o sobě. Rudoka má 2658 m n. m. a na vrcholu jsem byl ve 13:35.

Ten den jsem podle telefonu udělal 62 728 kroků. A to jsem tehdy ještě neměl hodinky ani náramek, jen mobil. Takže jo, docela mazec. Extra celodenní výlet se vším všudy.

Gjurgjevište, káva a chlapi, na které člověk nezapomene

Jedno z míst, které mi zůstalo v hlavě, bylo i Gjurgjevište. Takové místo s kamennou chatou, kde chlapi celý den sedí, kouří, dávají limonády a prostě jsou. Přesně ten typ atmosféry, co mám na Balkáně rád. Nic naleštěného, nic na efekt, ale o to víc opravdové.

A právě odsud mě lidi vzali oběma směry, úplně přirozeně, bez řečí, ještě dali kávu. Fakt moc děkuju. Přesně tohle jsou momenty, kvůli kterým pro mě tyhle tripy nejsou jen o vrcholech a číslech, ale hlavně o lidech.

Návrat, další pomoc a večerní odměna

Po výšlapu a návratu dolů přišla další balkánská paráda – jiný typek mě pak hodil až do Gostivaru. Chápeš to? Prostě zase pomoc ve chvíli, kdy se to hodilo nejvíc. Tohle se mi na podobných cestách děje opakovaně a vždycky mě to potěší.

Večer už pak přišla zasloužená odměna. Super kebab, shawarma a burek. Po takovém dni úplná nádhera. Člověk je unavený, ale spokojený. A přesně ví, že tohle byl zase jeden z těch dnů, co si bude pamatovat hodně dlouho.

Skopje, Gostivar a moje druhá návštěva Makedonie

Celý tenhle výlet nebyl jen o samotné hoře. Před odletem jsem měl ve Skopje ještě odpočinkové dny, kdy jsem navštívil i místní zoo. Bylo to fajn. A prošel jsem si i Gostivar, který měl taky svoje kouzlo.

V Makedonii jsem byl už podruhé a Balkán mám prostě rád. Má to atmosféru, lidi, energii, takovou zvláštní směs chaosu a pohody, která mi sedí. A přesně i tenhle výlet na Rudoku mi to zase připomněl.

Na Kosovo se ještě vrátím

I když jsem na Rudoku šel z makedonské strany, do Kosova se určitě ještě chci vrátit. Rád bych si prošel i kosovskou stranu a časem navštívil třeba i Djeravicu, která byla dřív považovaná za nejvyšší horu Kosova. Tohle je přesně ten kout Balkánu, kam se člověk rád vrací a má pořád co objevovat.

Rudoka? Parádní den, na který se nezapomíná

Tenhle výlet měl všechno, co mám rád. Brzké vstávání, nefunkční bus, improvizaci, pomoc od lidí, dlouhý horský den, poctivé převýšení, krásnou krajinu a nakonec i skvělé jídlo. Prostě další trip, na který budu vzpomínat fakt rád.

A znovu se mi potvrdilo jedno – na cestách se člověk často může spolehnout na úplně cizí lidi víc, než by čekal. A i proto mě to pořád baví.

---

Krátká fakta pod článek

• Datum: 22. 6. 2024
• Hora: Rudoka
• Výška: 2658 m n. m.
• Vrchol dosažen: 13:35
• Kroky za den: 62 728
• Nastoupáno: cca 1800 m
• Směr výstupu: z makedonské strany
• Zázemí / přesuny: Skopje – Gostivar – Negotino – Senokos – Gjurgjeviste – trek