Intersport Klettersteig Donnerkogel: ferrata s nebeským žebříkem

Intersport Klettersteig Donnerkogel patří mezi ferraty, které člověk často zná dřív z fotek než z reálného lezení. Slavný „nebeský žebřík“, vzdušný přechod mezi skalami, výhledy na Gosausee a celé to alpské divadlo kolem.

Přesně ten typ místa, u kterého si řekneš: jo, tohle bych si chtěl někdy vylézt.

My jsme ji lezli 27. 7. 2022 a šli jsme ji poctivě celou odspodu od Gosausee, bez lanovky. A musím říct hned na začátek: není to jen rychlá atrakce kvůli jedné slavné fotce. Když se jde celá trasa od auta, je z toho regulérní dlouhý den v horách.

Obtížnost se nejčastěji uvádí kolem C/D. Nejde o žádné extrémní lezení, ale úplně začátečnická ferrata to podle mě taky není. Je delší, místy kolmá, vzdušná a po slavném žebříku ještě rozhodně nekončí.

Rychlé shrnutí

Ferrata: Intersport Klettersteig Donnerkogel
Oblast: Gosau / Dachstein West, Rakousko
Obtížnost: C/D
Datum výstupu: 27. 7. 2022
Start od auta: cca 7:15
Start ferraty: 9:53
Konec ferraty: cca 14:00
Návrat dolů: cca 18:30
Varianta: od Gosausee bez lanovky
Charakter: delší ferrata s kolmými a vzdušnými pasážemi, slavným žebříkem a pěkným hřebenem ke kříži
Za mě: krásná, známá a ikonická ferrata, ale nepodceňovat obtížnost, délku a sestup

Spaní u Gosausee a ranní start

K Gosausee jsme přijeli už večer předem. Spali jsme na velkém parkovišti u jezera a rozhodně jsme nebyli jediní, kdo měl podobný nápad. Bylo tam víc lidí, kteří očividně taky plánovali ráno vyrazit do hor.

A mělo to skvělou atmosféru.

Přijet večer, mít před sebou jezero, hory, připravené věci a vědět, že ráno jdeš na jednu z nejznámějších ferrat v Rakousku – tohle mám na těch výpravách hodně rád. Člověk je už večer tak nějak nastavený na hory. Žádné složité přesuny ráno, žádné zdržování, prostě vstát a jít.

Ráno jsme vyráželi zhruba v 7:15. Dalo by se to samozřejmě zjednodušit lanovkou, která člověka přiblíží k nástupu, ale my jsme si řekli, že si to dáme celé od auta. Takže žádná lanovka, ale pěkně pěšky z Gosausee lesem nahoru.

Už samotný přístup byl vlastně regulérní ranní výšlap. K nástupu na ferratu jsme dorazili v 9:53, takže ještě před samotným lezením měl člověk za sebou slušný kus cesty.

Nástup na ferratu a první pasáže

Ferrata nezačne jen tak nudně, že by člověk šel a čekal na ten slavný žebřík. Už ze začátku tam byly zajímavé pasáže, vzdušnější místa a kolmější úseky. Není to vyloženě extrémní, ale ani bych neřekl, že je to úplná pohodička pro někoho, kdo jde ferratu poprvé.

Místy se leze pěkně nahoru, člověk už cítí výšku, skálu pod nohama a hlavně délku celé akce. To je podle mě důležitá věc: spousta lidí má Donnerkogel spojený hlavně s tím mostem / žebříkem, ale ta ferrata má zajímavý průběh i mimo něj.

Nejsou to jen tři metry ke slavné fotce a hotovo. Je to normální horská ferrata, která má několik pěkných míst, kde si člověk zaleze, zadýchá se a zároveň si užívá výhledy.

Právě ty první kolmější a vzdušnější pasáže mi přišly fajn, protože člověka hned dostanou do režimu, že tady už je potřeba být soustředěný. Není to jen turistika s jedním efektním místem. Je to ferrata, která si postupně skládá atmosféru.

Legendární nebeský žebřík

Hlavní atrakce je samozřejmě slavný nebeský žebřík. To je ten moment, kvůli kterému tu ferratu zná asi nejvíc lidí. Fotky vypadají fakt dobře – žebřík natažený mezi skalami, pod tebou prostor, kolem hory a výhledy.

Je to takový ten „instagramový“ moment, ale v dobrém slova smyslu.

A jo, v realitě to má atmosféru.

Zároveň bych ale řekl, že samotný žebřík není nutně to nejtěžší na celé ferratě. Je hlavně hodně vzdušný a psychologický. Pokud člověku nevadí výška a jde v klidu, dá se zvládnout dobře. Ale vizuálně je to samozřejmě silný zážitek.

Musím říct, že Helenka byla fakt dobrá, že to vylezla. Tohle není úplně obyčejná procházka někde za barákem. Je tam výška, vzdušnost, delší lezení, a když člověk není vyloženě ferratový magor, tak to chce i trochu hlavu.

Takže za mě respekt.

Po žebříku to ještě nekončí

Tohle je důležité: po slavném žebříku ferrata nekončí.

Naopak, hned potom přijde trochu nepříjemnější slez, který mi přišel možná náročnější než samotný most. Člověk má za sebou hlavní atrakci, trochu si oddechne, ale ferrata pokračuje dál a pořád je potřeba být soustředěný.

Pak následuje krásná část po ostřejší hraně směrem ke kříži. A právě tady mě to hodně bavilo. Člověk neleze jen kvůli jedné fotce, ale najednou má před sebou normální horský výstup s parádní atmosférou. Skála, hrana, prostor kolem a postupně se blížíš ke kříži.

Za mě právě tahle část ukazuje, že Intersport Klettersteig Donnerkogel není jen „ta ferrata s žebříkem“. Ten žebřík je hlavní magnet, jasně. Ale celkově je to pěkný výstup, který má víc zajímavých míst.

Časově je to dlouhá akce

Samotnou ferratu jsme začali v 9:53 a nahoře jsme byli zhruba kolem 14:00. Takže lezení zabralo přibližně čtyři hodiny. Samozřejmě s focením, pauzami a tím, že člověk nejde závodní tempo.

A tím den ještě zdaleka nekončil.

Sestup byl taky docela pain. Dolů už člověk bývá unavený, do toho nám po cestě trochu pršelo, takže to nebyl úplně romantický seběh v suchu a pohodě. Právě sestup je věc, kterou bych u téhle ferraty nepodceňoval.

Často se řeší jen žebřík a lezení nahoru, ale když jde člověk celou trasu od auta a bez lanovky, tak návrat dolů je další výrazná část dne.

Zpátky dole jsme byli až kolem 18:30. Takže od startu v 7:15 to byla celodenní akce. Ne dvouhodinová atrakce, ale poctivý den v horách.

Sestup, déšť a zasloužený Mekáč

Cestou dolů nám trochu sprchlo a upřímně – ten sestup už byl docela za trest. Nohy unavené, koncentrace taky, člověk už by byl nejradši někde dole u auta. Ale k horám tohle patří.

A možná právě proto si to člověk zpětně pamatuje víc. Nejen samotný žebřík, ale i ten dlouhý den, nástup od jezera, lezení, hranu ke kříži, sestup v dešti a ten pocit, když už konečně víš, že jsi dole.

Po takové akci pak chutná úplně všechno.

My jsme si po cestě zpátky dali po zásluze Mekáč. Jeli jsme přes Bad Ischl směrem na Traunsee a přesně tohle jsou ty momenty, které si člověk z výletů pamatuje. Nejen samotný vrchol nebo ferratu, ale i ten dojezd, únavu, hlad a potom radost z úplně obyčejného jídla někde po cestě.

A jo, po celodenní ferratě chutná Mekáč prostě jinak.

Pro koho je Intersport Klettersteig Donnerkogel

Za mě bych tuhle ferratu doporučil lidem, kteří už mají s ferratami nějakou zkušenost. Nemusíš být horolezec, ale úplně první ferrata v životě by to podle mě být neměla.

Je potřeba počítat s tím, že:

• ferrata je poměrně dlouhá,
• obtížnost se uvádí kolem C/D,
• jsou tam kolmé a vzdušné pasáže,
• žebřík je hlavně psychologicky výrazný,
• po žebříku ještě následuje další lezení,
• sestup není úplně zadarmo,
• při variantě bez lanovky je z toho celodenní horská akce.

Pokud už máš za sebou lehčí ferraty a chceš něco známého, krásného a zážitkového, Donnerkogel dává smysl. Jen bych na něj nešel stylem „mrkneme na žebřík a za dvě hodinky jsme dole“. Takhle to úplně není.

Co bych nepodcenil

Určitě bych nepodcenil klasickou ferratovou výbavu: helmu, sedák, ferratový set, rukavice a dobré boty. Hodí se dostatek vody, něco k jídlu a hlavně dobrá předpověď počasí.

My jsme měli trochu deště až při sestupu, ale i tak to připomene, že v horách se počasí může změnit rychle. Na mokré skále, v sestupu a s únavou už to není taková sranda.

A pokud nechceš jít celý den odspodu, dává smysl zvážit lanovku. My jsme šli bez ní a jsem rád, protože to mělo poctivý horský charakter. Ale zároveň je fér říct, že tím člověk přidá dost času a energie.

Moje hodnocení

Intersport Klettersteig Donnerkogel je za mě krásná a ikonická ferrata. Slavný žebřík je hlavní atrakce, kvůli které ji většina lidí zná, ale nebylo by fér ji zredukovat jen na něj.

Bavily mě i první pasáže, kolmější úseky, vzdušná místa a hlavně pokračování po hraně směrem ke kříži. Celkově bych ji popsal jako dlouhou, zážitkovou a hodně fotogenickou ferratu, která stojí za to.

Jen je dobré vědět, do čeho člověk jde.

Za mě hlavní myšlenka?

Intersport Klettersteig Donnerkogel není jen ferrata s nebeským žebříkem. Je to celodenní horská akce, která má krásnou atmosféru, pěkné lezení a sestup, který ti připomene, že vrcholem to nikdy nekončí.