IMG 20251015 132934 (1)

Grauspitz: autem do Lichtenštejnska

Naposledy aktualizováno

V půlce října jsem kouknul na předpověď a řekl si: ok, ještě to jde. Žádná zimní apokalypsa, sněhu není kvanta, počasí drží – tak jsem sbalil spaní do auta, koupil dálniční známky a vyrazil směr Lichtenštejnsko. Cíl? Vaduz, Alpy a hlavně Grauspitz – nejvyšší vrchol téhle malé země. A upřímně: už samotná cesta byla zážitek.

Impuls, příprava a jeden dlouhej roadtrip

V půlce října jsem se díky pěkné předpovědi rozhodl, že jedu autem do Lichtenštejnska. Chtěl jsem navštívit hlavní město Vaduz, nasát Alpy… a hlavně – cílem výletu byla hřebenovka na Grauspitz. I když to znáš: cesta je často stejně velkej cíl jako samotnej vrchol.

Před cestou jsem koupil dálniční známky, nachystal spaní v autě, různorodý vybavení a vyrazil. Klasika přes Brno a Mikulov, kde jsem si dokoupil zásoby jídla.

Pak už Rakousko po dálnicích. Před Vídní jsem to stočil směr Linec a Salzburg – a rovnou říkám: tohle byla nejdelší vzdálenost, co jsem kdy takhle dal v autě. Pocitově to bylo kolem 10 hodin (plus zastávky a zdržení). Trasa zhruba:

Olomouc → Brno → Vídeň → Salzburg → Mnichov → Lindau → Vaduz

V Německu jsem to vzal přes Mnichov. Zpětně si říkám, že jsem se mu mohl vyhnout, protože jsem se tam zasekl a nabral jsem třeba 20–30 minut navíc. No, stane se.

Za Mnichovem už to plynulo krásně: směr Lindau, město u Bodamského jezera. A to jezero je brutální – obří voda a zároveň přirozená hranice mezi státy. V tu chvíli jsem si úplně vzpomněl na školu a učitelku němčiny, co nám vykládala geografický fakta… a mně by nikdy nenapadlo, že tohle jednou projedu naživo.

Zastávky po cestě: Salzburg a Zams (ferraty)

Cestou jsem si nedal jen “dálnice–benzínka–dálnice”. Zastavoval jsem a bylo to fakt příjemný.

V Salzburku jsem se prošel městem a dal i takovej netradiční bod: městskou zeď. Krátká zastávka, super vibe a člověk má pocit, že cesta není jen přejezd, ale výlet sám o sobě.

A k tomu jsem stihl ještě ferratu v Zams. Bonus jak blázen. Jenže realita: byl jsem pak už fakt unavenej, takže jsem víc věcí nestihl. Příště pojedu na dýl, protože ta oblast si to zaslouží.

Večer ve Vaduzu: hrad, parkování zdarma a ideální nocleh

Večer jsem dojel až do Vaduzu. Už z dálky vidíš osvětlený hrad na kopci – a to je ten moment, kdy víš, že jsi dojel daleko a jsi “jinde”.

Zaparkoval jsem u fotbalového stadionu, kde hraje národní tým. Je tam velké parkoviště pro campery, ale bylo v pohodě i pro osobáky – a hlavně zdarma. V okolí voda, záchody, město kousek, řeka, stezky… prostě paráda. Zakempil jsem, vypnul a šel spát.

Ráno: MHD do Stegu a nástup do hor

Ráno jsem se ještě popošel do centra Vaduzu a město si trochu prošel. A pak nejlepší hack: MHD.

Lichtenštejnsko má skvěle funkční dopravu, takže jsem se busem vyvezl do vesničky Steg (cca 1300 m n. m.) a tím jsem si zkrátil “nudnej nástup”. Ze Stegu jsem šel po modré a až potom jsem se napojil směrem na sedlo Ijesfürggli (2348 m).

Ještě praktická poznámka: v Mapy.com to není vedené jako klasická barevná turistická trasa – často je to v mapě jen tečkovaná linie, ne normální “modrá/červená”. Takže je dobrý s tím počítat.

Sedlo → Hinter → Vorder: nejvyšší vrchol Lichtenštejnska

Od sedla jsem šel nejdřív na Hinter Grauspitz (2574 m) a pak na Vorder Grauspitz (2599 m) – nejvyšší vrchol Lichtenštejnska.

Už tam byl sníh, ale žádná čerstvá nadílka. Předem jsem to kontroloval přes webkamery a počasí – věděl jsem, že i když je říjen, nenapadly žádný kvanta nového sněhu, takže to pořád dává smysl.

Hřeben: expozice byla, ale žádný extrémní lezení

Na hřebeni byla expozice, to jo. Šlo se po hřebínku a maximálně se obcházelo kousek bokem. Nebylo to o tom, že by došlo na “nebezpečný lezení”, ale zároveň si nemyslím, že je to pro začátečníka. Musíš mít jistotu kroku, hlavu a respekt k podmínkám.

Časy (konkrétně)

  • 07:00 odchod od auta ve Vaduzu
  • 08:00 start ze Stegu
  • 11:15 sedlo Ijesfürggli (2348 m)
  • 12:30 Hinter Grauspitz (2574 m)
  • 13:20 Vorder Grauspitz (2599 m)

Zpátky:

  • ve Stegu lehce po 17:00
  • 18:00 u auta

Celá akce cca 11 hodin od kufru ke kufru. Převýšení doměřím, ale tipuju cca 1350–1400 m nastoupaných.

19:00 bazén v Triesenu a jedna drobná historka

V 19:00 už jsem plaval v bazénu v Triesenu. Ideální regenerace.

Jenže jsem neměl vybraný CHF ani drobný eura. A skříňka chtěla 2 franky. Paní z obsluhy mi je půjčila. Maličkost, ale mega příjemnej moment.

Mimochodem: v Lichtenštejnsku se mluví hlavně německy.

Vaduz, Triesen, Rýn a proč je Lichtenštejnsko parádní místo

Po výstupu jsem si ještě prošel Vaduz, projel Triesen a další městečka po hlavní cestě.

Lichtenštejnskem teče řeka Rýn a podél ní vede krásná stezka. A co je super: do Švýcarska přejdeš raz dva (most a jsi tam). A i když je Lichtenštejnsko obklopený “jen” Německem, Rakouskem a Švýcarskem, Itálie je fakt kousek.

Co mě překvapilo nejvíc: kolik je v Lichtenštejnsku turistických tras a cyklostezek. Na tak malou zemi je to až nečekaný. V klidu se tam dá strávit celej týden a pořád bude co dělat.

Závěr

Dlouhej roadtrip, ferraty po cestě, nocleh zdarma ve Vaduzu a pak hřeben na nejvyšší bod země. Únava obrovská, ale přesně tohle dává smysl. Příště jedu na dýl – Lichtenštejnsko je malý jen na mapě.

Podobné příspěvky