Výprava na Gibraltar

Další stát, hlavní město a nejvyšší vrchol státu v jednom

Někdy člověk nepotřebuje dvoutýdenní dovolenou ani složitou expedici. Stačí pár dní pryč, trochu slunce, moře, pohyb a nějaké zajímavé místo, které ho lákalo už delší dobu. Přesně tak vznikla moje květnová výprava na jih Španělska. V termínu 11.-15. 5. jsem vyrazil přes Málagu do La Línea de la Concepción a hlavním cílem celé cesty byl Gibraltar, zvláštní malý stát, respektive britské zámořské území, které v sobě spojuje moře, historii, opice, skálu a dost specifickou atmosféru.

A ano, je to přesně ten typ místa, kde si můžete během jednoho dne odškrtnout další stát, jeho hlavní město i nejvyšší vrchol.

Z Olomouce přes Pardubice na jih

Cesta začala docela jednoduše – z Olomouce jsem se dostal RegioJetem do Pardubic a odtud už následoval let do Málagy. Let trval asi 3,5 hodiny a popravdě nejtěžší část výletu byla možná právě tahle. Letadlo plné Čechů, hlášky na všechny strany, pivka hned po vzletu, zábava, brokolice, pohoda. Kdo zná, ten zná.

Po přistání v Málaze ale všechno šlapalo dobře. Na letišti jsem koupil lístek na autobus Avanza do La Línea. Tady bych určitě doporučil kupovat jízdenku buď online, nebo rovnou na kase na letišti, protože u řidiče už bývá často vyprodáno. Pak už se jen člověk usadí a sleduje, jak se před ním odvíjí kus andaluského pobřeží – Marbella, Estepona a postupně i cíl v podobě La Línea.

Už cestou autobusem se začíná ukazovat to hlavní, kvůli čemu jsem tam jel – Rock of Gibraltar. Ta skála je opravdu majestátní. Vidíte ji už z dálky a i z autobusu působí neskutečně dominantně.

La Línea: ideální základna pod skálou

V La Línea jsem měl ubytování, kde jsem strávil většinu pobytu. Po příjezdu jsem se najedl, prošel se po okolí a vyrazil i na pláž. Právě odtud je Gibraltar nádherně vidět. Skála se zvedá přímo před vámi a je jasné, že další den vás čeká hlavní program.

Tohle místo mě bavilo i tím, že jsem neřešil žádné přehnané přesuny ani zběsilé výlety. Pobyt byl hodně o pohodě – písek, kamínky, voda, pohyb, slunce, odpočinek. Přesně ten typ jednoduchého jižanského režimu, kdy člověk nemusí nic hrotit a jen si užívá, že je venku, u moře a v teple.

12. května: den D a pěšky na Gibraltar

Hlavní den celé výpravy přišel 12. 5. Vyrazil jsem pěšky přes hranici do Gibraltaru. Už samotný vstup je zajímavý – na hranici vám zkontrolují doklad a pak přecházíte přes letištní ranvej. To je samo o sobě dost cool.

Když jsem se vracel zpátky, zažil jsem to ještě ve výraznější podobě – šel jsem snad poslední, kdo stihl projít, a pak se přechod zavřel, protože mělo přistávat letadlo. V tu chvíli se tam prostě nejde. Tohle je přesně taková ta malá absurdita, kvůli které jsou podobná místa nezapomenutelná.

A pak už jste uvnitř. Najednou jiné prostředí, britský vibe, červené telefonní budky, příjemné uličky, jiná atmosféra než ve Španělsku. Přitom moře je pořád nablízku, a to je něco, co mi na tomhle pobytu dělalo obrovskou radost. Jakmile se člověk pohybuje v blízkosti moře, vidí ho, slyší ho, má to hned úplně jinou energii.

Podél pobřeží a vzhůru na skálu

Na Gibraltaru jsem nejdřív šel podél západního pobřeží. Prošel jsem centrum a zastavěnou část a postupně to stočil směrem ke skále. A pak už začalo to hlavní – stoupání. Když se chcete dostat na vršek, nějakých 400 výškových metrů si tam prostě nastoupáte tak jako tak.

Dostal jsem se k Židovské bráně, kousek od hřbitova a Europa Pointu, a tam už se platí vstup do přírodního areálu, který se rozprostírá po celé skále. Vstupné bylo 30 gibraltarských liber, tedy zhruba 900 korun. Není to málo, ale říkal jsem si: jednou za život v pohodě.

Chtěl jsem jít hlavně po turistické trase, ne se nechat někam vozit, tak jsem se ptal místního týpka, jestli můžu jít tudy a případně přelézt řetěz. Řekl mi, že jo, v pohodě. Dodnes ale moc nechápu, proč to tedy bylo částečně zatarasené. Každopádně jsem pokračoval dál a byl jsem snad jediný, kdo šel touto variantou. Většina ostatních lidí využívala asfaltky, taxi nebo různé tours.

Upřímně – pro starší lidi to chápu, ale jinak mi ty natřískané dodávky na skále přišly trochu jako hovadismus. Blokuje to cestu, kazí to trochu atmosféru a celé to působí spíš byznysově než turisticky. Ale tak to na podobně navštěvovaných místech bývá.

O’Hara’s Battery, děla, tunely a výhled až k Africe

Cestou jsem prošel spoustu známých míst. Hodně se mi líbila O’Hara’s Battery, stará dělostřelecká pozice, odkud je krásný výhled směrem k Africe a přes mořskou úžinu až na Maroko. Kromě samotného výhledu tam člověka zaujmou i technické a vojenské pozůstatky – strojovna, podzemní prostory, historické stezky vytesané do skály a další děla.

Tahle kombinace přírody, vojenské historie a výhledů je na Gibraltaru skvělá. Není to jen obyčejný kopec s vyhlídkou. Pořád tam vidíte nějaké stopy minulosti a zároveň před sebou máte fantastickou scenérii.

Skywalk, opice a topovka jménem jeskyně sv. Michaela

Výš jsem pak pokračoval ke klasickým gibraltarským tahákům. Nechyběla vyhlídka Skywalk, hřebenové pasáže s nádhernými pohledy na obě strany ani místa, kde je nejvíc opic. A právě opice – makakové – jsou dalším ikonickým zážitkem.

Jsou to vlastně jediní volně žijící primáti v Evropě a je jich tam opravdu dost. Je s nimi sranda, člověk je má fakt nablízku a je jasné, že jsou zvyklí na lidi. Jedna na mě dokonce i skočila, když jsem se jí snažil vyhnout v úzkém prostoru u aut. Nebylo to nic dramatického, spíš taková připomínka, že tady jste tak trochu v jejich teritoriu.

Asi největší topovka celého dne ale byla jeskyně sv. Michaela. Ta mě fakt nadchla. Skvělý prostor, atmosféra, přírodní útvary – tohle bylo opravdu jedno z nejsilnějších míst celé výpravy.

A když k tomu přidám finální hřebínek a nejvyšší partie skály, odkud se můžete dívat před sebe i za sebe, tak je jasné, proč je Gibraltar tak silný zážitek. Na východní straně jsou navíc krásně vidět světlé písečné pláže, což zase celé scenérii přidává další rozměr.

Nakonec jsem přešel skálu prakticky z jihu na sever a pak sestoupil dolů směrem k Maurskému hradu. Celé to chození bylo skvělé. I když byl den slunečný, v jednu chvíli přišel takový mini deštík, ale vůbec ničemu to nevadilo. Naopak to bylo docela příjemné osvěžení.

Zbytek pobytu: moře, pohyb, slunce a klid

Po hlavním dni na Gibraltaru jsem si užíval zbytek pobytu hlavně v La Línea. Pláže, moře, slunce, mobilita, odpočinek. Měl jsem s sebou i notebook, takže došlo i na trochu práce, ale jinak to byl velmi příjemný režim.

Jídlo jsem nijak zvlášť nehrotil. Dal jsem si street food, kebab, chorizo, ale obecně nejsem úplně tapas typ, takže jsem se do žádných gastro experimentů nepouštěl. Celkově to tam ale bylo fajn – příjemní lidé, pohodová atmosféra a všechno běželo bez problémů.

Poslední den: Torremolinos a logistika snů

Poslední den jsem se přesunul blíž k Málaze, konkrétně do Torremolinos. A to byl krásný závěr celé cesty. Krásná pláž, málo lidí, ideál. Přesně takové místo, kde se dá dobře zakončit výlet.

Ráno jsem pak šel z ubytování pěšky asi 8 kilometrů na letiště, takže i poslední den měl svojí pohybovou tečku. Let zpátky do Pardubic trval tentokrát jen 2 hodiny 45 minut, což bylo podstatně příjemnější než cesta tam. A povedl se i návrat domů – po přistání jsem ještě asi po 30 minutách chůze stihl dřívější vlak na nádraží v Pardubicích a kolem 14. hodiny odpoledne jsem už byl doma v Olomouci.

Tohle byla logistika skoro snová. Kéž by takhle šlapal každý výlet.

100 000 kroků za 5 dní a chuť se vrátit

Výstupový den na Gibraltaru mi hodil 33 500 kroků. Celkově jsem za 5 dní nachodil zhruba 100 000 kroků, takže kromě cestování a relaxu to byla i velmi slušná pohybovka.

Jsem rád, že jsem jel. Andalusie je krásná a Gibraltar je přesně ten typ místa, které stojí za to vidět na vlastní oči. A zároveň je to jen malá ochutnávka toho, co všechno se dá na jihu Španělska objevovat. Další zajímavosti, místa, pobřeží, města, hory i aktivity – toho je tam ještě spousta.

Tahle výprava na Gibraltar ale splnila všechno, co jsem od ní chtěl. Slunce, moře, pohyb, odpočinek, zajímavý cíl a hladký průběh. Co víc si přát.