Moje první 4000m + hora !!!!
Ke konci května 22-27 jsem se vydal na vlastní pěst za nejvyšší horou Maroka. Plán byl jasný, doletět do Marrakech, odsud busem do Imlil a odsud začátek trasy, směr Toubkal.
Z Česka jsem nenašel žádný spoj, tak jsem zkombinoval letenky Praha-Milán, Milán-Marrakech (dohromady 3k) a stejně tak zpátky. OK, lets go!
Spát jsem šel s vědomím, že mi jede 3:30 vlak a snad nebude mít zpoždění. Měl.
DEN 1
Nepříjemné probuzení. Regiojet z Košic měl zpoždění 70 min. a to byl hraniční čas pro posl bus AE v Praze, abych se dostal na letiště necelou hoďku před odletem. Koupil jsem si, sledujíc jak se vyvíjí zpoždění žlutého, jízdenku od ČD, národní dopravce mě zachránil.
CIAO, Milano, jsem zvolal a přistál jsem na letišti Malpensa Milano, kde strávím noc před ranním letem do Maroka. Našel jsem si super ubytko pár kilometrů (šel jsem pěšky parkem Tizino) přes AirBnb. To jsem vychytal, suprově jsem se najedl a odpočinul, brzy jsem šel spát.
DEN 2
Ráno budíček a hurá na letiště. Nakonec jsme mohl spát o něco déle, vše probíhalo hladce, takže jsem byl za chvíli u gate. V letadle tentokrát bylo poloprázdno, tak jsem samozřejmě zabral trojsedačku, zkušeně umístil pásy bokem a krásně jsem si ještě pospal.
Po 3h jsme přistáli v Marrakechi. Pasová kontrola a další rentgen zavazadel, rozměnit trochu dirhamů a jdu. Sim kartu jsem si na radu ambasadorky u stánku nabil až ve městě a ušetřil jsem díky tomu 15 euro, děkuji 🙂
Do centra jsem se prošel pěkně pěšky, na sluníčku, teploučko, no vynikající. Tady jsem se prošel, dal jsem si shawarmu, vajíčka a poté už jsem se šel podívat po dopravě do hor. Využil jsem Grand Taxi, tedy minibus co se naplní a jede se. (Zpětně jsem ale mohl udělat lépe !! Zpátky jsem totiž dal dohromady 30 a ještě přímo osobním autem Taxi pro 5 lidí )
Vraťme se k výšlapu. Dvakrát jsme přesedali do jiné dodávky, zabralo to dost času, ale nakonec jsem se ocitl v horské vesnici Imlil. Zde si můžete dát skvělé jídlo, čaj, nakoupit si nějaké zásoby, sladkosti, oříšky, vodu. Měl jsem zde ubytování na 2 noci u místních. Zavezl mě tam týpek, se kterým jsem se už dopředu na whatsappu domluvil.
Bohužel totiž na výstup potřebujete guida, respektive někoho místního. Je to dodržovaný zákon. Údajně kvůli bezpečnosti. Spíš aby ještě víc turisty vycucli 🙂 Trasa je evidentní a např na mapy.cz přesně značená. Kdybych věděl jak to bude na místě vypadat a jak dlouho mi to nakonec zabere, tak bych šel buď za tmy přes kontrolu, nebo bych se na začátku trasy za pár peněz přidal k nějaké skupině. Ale neměl jsem na to týden, tak jsem se rozhodnul si borca taky zaplatit , domluvili jsme se na 6-7 ráno a šel jsem spát.
DEN 3 VÝSTUP
24.5. byl krásný den už od rána a vše nasvědčovalo, že počasí bude skvělé. Vycházel jsem z Imlilu cca 1700mnm, a po hodině jsem se setkal s průvodcem a šli jsme. Domluvili jsme se, že to dáme za jeden den nahoru i dolů a že mě nemusí šetřit. Tempo bylo fakt dobré, nijak jsme to nepřepálili a šlo se dobře.
Měl jsem jen zbytečně těžký batoh, to bych příště změnil, nevěděl jsem co od počasí nahoře čekat, tak jsem měl i bundu, čepici, mikinu, hodně vody.
Míjíme skalní město, s mini mešitou, kde se pozdravíme s obyvateli a pokračujeme dál. Občas je ve skále po stezce nějaký berber s oplatkami a pitím. Poté následuje táhlý pochod do kopce údolím nad řekou a krásnou přírodou nabíráme výškové metry. Po cestě potkáváme hodně nosičů a koní. Vystoupáme tak až k refugio – chatě, v cca 3200mnm, kde se většina aklimatizuje, přespí a ráno jde na vrchol a zpět.
My po krátké pauze pokračujeme dále vlevo nad chatu a zde začíná razantní stoupání. Po překonání prahu se dostáváme do výšky nad 3700 a zde se mi začíná hůř dýchat a bylo pro mě hodně náročné postupovat stále vzhůru. Musel jsem si každých pár metrů vydechnout a odpočinout. Vsedě mi bylo dobře. O téhle výškové nemoci jsem si četl už před výletem, a proto jsem byl připraven, měl jsem s sebou Ibalgin. Dva jsem lupnul a udělalo se mi daleko lépe. Pomalu jsem dokráčel na vrchol a poprvé v životě navštívil hranicí 4000 metrů nad mořem ! Byl to skvělý pocit, k tomu krásné počasí. Na vrcholu půlhodinky, svačinka a jde se zpátky !
Udělali jsme si takový “okruh”, takže jsme sestupovali víc šusem a velmi brzy jsme byli u chaty. Zde zase občerstvení, odpočinek a pokračujeme dále. Guide se zastavoval s místními, což bylo dobré, protože jsem si šel sám, což bych nejraději udělal i tak. Kdo se nebojí trošky adrenalinu, klidně bych doporučil to tam střihnout brzo ráno sám, nebo se připojit k nějaké skupince po cestě.
Trvalo to věky, ale dolů jsme nakonec došli a měli jsme i skvělý čas, 11 hodin. Potom mě týpek hodil na motorce k ubytku, hodně jsem se najedl a kvalitně se vyspal, odpočinul.
DEN 4
Moje první probuzení s absolvováním 4000m+ hory. 🙂 Paráda. Pomalu jsem se pobalil a vydal se ještě jednou pěšky k centru Imlilu, odtud jsem se dostal svižně do Asni a odsud sdíleným taxi (10+20 DHM, krásná cena oproti první cestě) do centra Marrakeše. Tady jsem se ubytoval, zašel si na jídlo, opaloval se, prošel si město a šel spát.
DEN 5
Celý den na Marrakeš, šel jsem se podívat po obchodech a taky si vytisknout letenku, kterou na zdejším letišti potřebujete mít fyzicky a dostavit se s ní na přepážku. Nějaké opalování na střeše ubytka, odpočinek a šel jsem i brzy spát, protože mi to ráno letělo brzy do Milána.
DEN 6
Toto už byl přesun do Česka, kdy jsem ráno odlétal po 6 ráno. V Miláně jsem to už znal, tak jsem se šel projít, dal si kávu, jídlo, podíval jsem se na hokej (MS) a potom mi večer letělo letadlo do Prahy. Se zpožděním, které rozhodlo o tom, že jsem nestihl autobus a musel jsem si rezervovat jiný. Z Florence, kam jsem se musel taky dostat, takže to byl zážitek zase. Nad ránem jsem pak byl v Olomouci u auta, poslední kousek jsem odřídil a hurá do peřin ! 🙂
Byl to skvělý zážitek, na který nikdy nezapomenu, moje první 4000ka, návštěva Maroka, přestup Milán, vše nakonec klaplo, tak jen tak dál 🙂
