Tady na tenhle trip nikdy nezapomenu. Byla to jízda od 29.2. února až do 7.března 2020. Letenky jsem měl tam z Vídně do Ejlatu a zpátky z Ammánu do Krakova.
Z dřívější návštěvy Izraele jsem zpozoroval, že když přiletíte do Ejlatu, je hranie s Jordánskem a nejbližší město Aqaba (Akaba) velmi blízko, dokonce se to dá pěšky. Tak jsem neváhal a ještě předtím, než se rozpoutalo Covidové peklo, tak jsem si sbalil backpack a pojďme přes Izrael do muslimského státu 😀
Izraelsko-jordánská hranice a Akaba
Z Vídně jsem letěl brzy ráno do Ejlatu na jihu Izraele. Na letišti jsem nasedl do busu, který jede do centra, ale poučen z lednové návštěvy jsem věděl, že z něj můžu vystoupit u odbočky před palmovou plantáží, kde je cesta směrem k hranicím. Tam jsem taky po chvilce došel pěšky, např půlhodinky. Nadále je potřeba postupovat opatrně, abych neměl v pasu něco z Izraele (fungují tady lístečky, stejně mám ale v pasu zápis o přechodu, takže např. do Íránu asi s tímhle pasem nepojedu). Je to byrokracie. Musíte zaplatit i Izraeli za to, že používáte jejich zemi pro vstup do Jordánska. Bylo to tuším něco kolem 100 šekelů. Potom procedury na Jordánské straně, kontrola pasu, razítko a hurá, jsem vpuštěn.
Hned za přechodem je stádo urputných taxikářů, kteří tvrdí, že MUSÍM jet taxíkem. Chytře se domlouvám s 2 borcama co tam postávali taky a skládáme se na taxi. Moc děkuji chlapi! Měním peníze v centru, vyrovnáme se s týpkama a jdu si po svém. Centrum Akaby je pěkné, dokonce je tu i McDonald. Prošel jsem si památky, najedl jsem se, nakoupil jsem, zašel jsem si k Rudému moři (konec února, krásné počasí) a poté jsem se odebral shánět nějaký dopravní prostředek směrem na sever. První zastávka byla poušť Wadi Rum.
V Akabě jsem našel stanoviště takových těch autobusů, co se plní a pak se jede. Jako jediný evropan mezi hromadou místních a jejich taškami jsem se svezl po sjezd ze silnice směr WR. Trošku jsem podcenil situaci a ukázalo se, že ubytka jsou ještě hodně daleko, směrem do pouště. Naštěstí jsem nečekal dlouho a svezli mě borci z jednoho kempu. Dokonce mi nabízeli brigádu za pobyt. Ale tolik času jsem neměl 🙂 Tak mě pak vyhodili v hlavní vesici. Zde jsem zjistil, že moje ubytko je někde v poušti a že jsem se správně měl dopředu domluvit na odvozu. Zůstal jsem tedy v tomto „konci světa“ večer bez ubytování. Vynikající. Tak jsem šel rychle na Wifi a na čaj. (tourist point). No a narazil jsem tam na Čecha! :D, který tam jezdí lozit a ten mi domluvil ubytování u místních i s jídlem. Taky mi doporučil jeden kaňon a jaký si udělat trek. (bez auta a velblouda.)
Spal jsem s dalšími Čechy na matraci na zemi, opravdu skromně zařízený příbytek, venku stan s plechovými kamínky, no tohle byla tak nekomfortní noc až to byl jeden z nej zážitků 🙂 Poté jsem šel spát před zítřejším dobrodružstvím.
Wadi Rum a průchod kaňonem Raqabat
Po probuzení, snídani a kávě u super hostitele jsem se vydal směr poušť. Je zde takový písek do oranžova. Potkal jsem velbloudy, narazil jsem na kempy v poušti, parádní ubytka. Také jsem zamířil k známé duně, kterou jsem si vyběhl. Poté jsem již podle mapky šel ke vstupu do kaňonu. To byla jízda ! Celou dobu jsem nikoho nepotkal a místy jsem se bál, že se tam ztratím. Viděl jsem větší plazi, ještěry a bylo to fyzicky náročné. I tak jsem ale nakonec kaňon prošel a hoooodně se mi ulevilo, když jsem to přešel skrz a vylezl jsem vlastně u vesnice ze které jsem odcházel (udělal jsem takový okruh). No potom už jsem si jen koupil v místním obchůdku něco na zub a byl čas se přesunout dál.
Můj cíl bylo Wadi Musa, městečko, kde je muzeum Petry a vstup do tohoto komplexu. Sem jsem se prostopoval přes 3 auta, 2x arabové a 1 super pán z Německa, se kterým jsem pokykládal, zastavili jsme na západ slunce právě nad Petrou, ty výhledy byly úžasné. Jak se krajina proměnila. No a bylo to jako když se loučí staří známí. Naše cesta se zase rozdělila, ale rád vždy vzpomenu. Zde jsem byl ubytovaný v hostelu, kde jsem poklábosil klasicky small talk s osazenstvem a šel jsem spát. Druhý den mě čekalo něco, co jsem si přál od šesté třídy, kdy jsme se v dějepise učili o tomto skalním městě a divu světa.
skalní město PETRA – div světa
Ráno nedočkavě snídám a rychle jdu do vchodu do Petry. Ukážu vstupenku, kterou jsem si koupil dopředu a je to výhodnější s vízem, které je potřeba zaplatit při vstupu do země.
Nejdřív se jde po docela normální cestě, ale postupně se noříme do skal a procházíme soutěskou Siq. Ta ústí u známé pokladnice. Fotogenické místo, kde je spousta lidí a prodejců. Je to ale fantastické. Lze vyšplhat a dát si čaj u borca na koberci, kde se můžete pěkně vyfotit, posedět, vychutnat si čaj s pohledem dolů. Skvělý zážitek. Rozhodl jsem se Petru opravdu užít a navštívil jsem i další části obří oblasti. Divadlo, hrobku, poté výšlap až ke Monastery, tedy ke klášteru. Potom římskou cestou, no opravdu, jsem si to užil.
Busem do Ammánu
Tady už jsem nic nevymýšlel a za pár jordánských dinárů jsem si koupil jízdenku směr Ammán. Bylo to asi na 3 hodinky, i s pauzou. Hlavně potom po vjezdu do oblasti tohoto obřího hlavního města, tak tam ten provoz nás brzdil. Nakonec jsem se ale dostal do centra, kde jsem měl další 3 dny ubytko. Nakonec jsem Ammán prolezl, hlavně centrum, potom pahorek, výhled na město a obří vlající vlajku. Místní amfiteátr, tržiště, no bylo se na co dívat.
Taky je docela zajímavé se ve městě orientovat. Existují bílé „taxíky“, které křižují nejznámější tepny a můžete do nich přistoupit a za dinár se svézt, využil jsem mimojiné při cestách do Jerashu a k autobusu na letiště. Z Ammánu se dostanete už i do Íráku nebo Sýrie, no musí to být zajímavé, já jsem měl omezený čas, ale neříkám, že mě nenapadlo jet dál a dál. Třeba někdy ještě v budoucnu.
naleziště Jerash
Jerash, nacházející se asi hodinu jízdy severně od Ammánu, je jedním z nejlépe zachovaných starověkých římských nalezišť mimo Itálii a nabízí fascinující pohled do minulosti. Toto impozantní město, známé také jako Gerasa, kdysi prosperovalo jako významné obchodní centrum Římské říše. Dnes mohou návštěvníci obdivovat jeho nádherně zachovalé památky, včetně monumentální Hadriánovy brány, širokých sloupových ulic, chrámů zasvěcených bohům Diovi a Artemis, a velkolepého amfiteátru. Procházka Jerash je jako cesta zpět v čase, kdy návštěvníci mohou objevovat detaily starověké architektury a vychutnávat atmosféru historie, která z tohoto místa doslova sálá.
Návrat domů přes Polsko
Zpátky jsem letěl na křídlech RyanAiru Ammán – Krakov. Poté autobusem do Katowic a potom vlakem do Gliwic 🙂 Tam jsem měl sraz s kamarádkou a její mamkou, co jsme poznal na cestě z Říma. Tak to je mazec se s někým koho poznáš ve flixbusu, se za ním stavit, povečeřet. Druhý den mi její brácha ukázal rodinnou fabriku a potom mě hodil na vlak, kde jsem jel opět do Katowic a od tama už klasicky Regio/Flix přes Ostravu domů .
Potom naplno vypuknul CoVid a všechna ta opatření, takže zrovna ten arabský svět mi vyšel tak tak.
Tohle byl výlet na který nikdy nezapomenu. Tolik jsem toho zažil a navštívil tolik míst a hlavně legendární Petru ♥
