Naposledy aktualizováno 4 srpna, 2023
V červenci jsme náš pobyt v Rakousku zakončovali u Atterského jezera – Attersee. Samozřejmě jsem pokukoval po místní ferratě, která má ale obtížnost D/E .
První den jsme ji byli občíhnout a podívat se na kritické nástupní místo, kde je ono D/E. Nástup je asi půl / třičtvrtě hodinky od parkoviště. Nutno říct, že jsme byli u ferraty cca v 10 dopoledne. Už tam bylo lidí jak —–, nedovedu si ani představit s těmi lidmi lézt a nějak se předbíhat, čekat, pouštět. Navíc ten nástupový krok se moc nelíbil Helence. Zpětně nutno říct, že to bylo asi nejtěžší místo. Rozhodl jsem se, že druhý den vyrazím hned brzo ráno v 6 a šli jsme dělat jiné aktivity.
Druhý den už jsem nemohl dospat a s prvním světlem jsem vstal, pobral věci a v 6 už jsem nalézal na ferratu. Nutno zmínit, že poslední úsek nástupu k ferratě je taky pěkný krpál a pěkně se zde zahřejete 🙂
První úsek jsem si vyzkoušel i den předem a to i zpátky, takže jsem už věděl, navíc nikde nikdo, žádné tlaky a žádní zdržovačí, tak ideální situace 🙂
Opravdu, první místo dalo dost zabrat, potom to bylo taky namáhavé a bylo pár místeček, odkud jsem radši pospíchal a moc jsem se nezdržoval. Exponovaná, nebo kde byly daleko stupy, chyty, kotva jištění. Nahoře jsem byl za 2 hodinky, v 8 ráno, kdy slunce začalo krásně šimrat, dal jsem si jídlo a sestup zpátky k autu trval taky 2 hodiny.
Když nad tím zpětně přemýšlím, tak to bylo fakt skvělé, super výhledy, někdy i těžší, delší úsek, ale dalo se to. Ferratu jsem si užil a můžu ji jen doporučit. Napadá mě slovo rozmanitost, taková sportovnost.
Topo zde
