Naposledy aktualizováno 8 července, 2024
Na konci května 2022 (23-25) jsem se vydal do Rakouska, do Vysokých Taur, na výpravu za svojí první alpskou třitisícovku, vybral jsem si Ankogel. (3252)
Bylo to docela brzy, pořád na jaře, ale podle webkamer jsem tušil, čekoval jsem to docela intenzivně 🙂 na meteoblue, že minimálně do těch 3000 bych se měl dostat bezpečně a pokud to půjde, možná až úplně ke kříži.
Výchozí místo je vesnice Mallnitz, kam jsem sehnal s předstihem v aplikaci Omio geniální jízdenku, cca za 700 vlakem z Olomouce !! (Ol – Přerov – Vídeň – Spittal – Mallnitz ). Cesta trvala 9h, takže skvělý spoj. Pohodlné vlaky, v Rakousku to jelo jedna báseň, během cesty jsem dělal na počítači, uteklo to razdva.
Ubytování jsem měl přímo v Mallnitz za krásné peníze mimo sezónu (cca 60 euro za 2 noci) . Ubytoval jsem se a šel spát, ráno brzo vstávat!
Vycházel jsem asi v 5 rano. Došel jsem k lanovce a pod ní jsem vystoupal k stanici v polovině. Tam minipauza a první sníh. Ale jen trošku.
Jak jsem postupoval výš, směrem k konečné stanici lanovky – u Hannoverhaus, tak už jsem šel po zbytku ledovce, po sněhu, ten byl pevný, někdy i dost špinavý. (písek ze Sahary :)))
Sněhu přibývá, nicméně pořád se to dá. Cepín s sebou mám, mačky jsem nevytáhnul. Je trošku vidět zapadaná předtím vyšlapaná cca trasa, navíc mám mapy.cz (pro jistotu i offline). Po hřebínku jsem nejprve přes první kvótu 3000 m.n.m. v Alpách v životě, a potom přes Kleiner Ankogel se dohrabal už po bych řekl jemném lezení na samotný vrchol Ankogelu ! Byl to skvělý pocit !
I když se trošku zatáhlo, podmínky byly skvělé, na květen. Nakonec se vyplatilo sledování počasí a webkamer a vystihl jsem správný moment. Celý den jsem nikoho nepotkal hhh.
Dolů to bylo ze začátku opatrné, přeci jen už tam jsou skály, ale po tom, co jsem se dostal ke sněhu, se naopak šlo hodně dobře a za chvíli jsem byl u lanovky. Potom už jen zbytek pěkně dolů do údolí a do obchodu :), kde jsem se pořádně přejedl a odměnil jsem se tak za výšlap.
Druhý den jsem ještě zkusil vylézt na Sauleck (již podruhé ! ) a opět se nezadařilo z důvodu lijáku. Tak jsem se schoval v přístřešku a po chvilce začal sestupovat zpátky. Pak jsem zabral místo na místním mini nádraží a začal sušit věci. V podvečer jsem měl domluvenou spolujízdu s týpkem, co pracuje v Obervellachu a jezdí domů do Polska. Jeli jsme i s dalšíma lidma a bylo to fajn, uteklo to razdva a pardál mě pak v Olomouci hodil i blíž, než bylo domluveno, což cením.
Takže i takto se dá dostat do a z Alp a užít si skvělý výstup.