28.3.2022 z Vyšné Hágy. Zimní (byť už na jaře), premiérový výstup na nejvyšší horu Slovenska, Tater, celých Karpat se vydařil na jedničku. (2655 mnm)
Na konci března se udělalo okénko krásného počasí, tak jsem se rozhodl, že zamířím k úpatí nejvyšší hory Slovenska a uvídí se. Jel jsem autem z Olomouce, premiérově s oběma dálničkami, vybaven mačkami a cepínem. Ty jsem nakonec rozhodně využil.
Jel jsem přes noc, takže to bylo docela náročné. Přijel jsem nad ránem do osady Vyšné Hágy k místnímu Národnímu ústavu pro tuberkulózu, kde se léčí dýchací cesty a místní léčebna je proslulá. Holt horské prostředí dělá divy. Nechal jsem tady i auto a vyrazil jsem po žluté směr magistrála a Batizovské pleso.
Cesta lesem byla příjemná, ani jsem si nepřipouštěl, že na konci března můžu narazit třeba na probuzeného medvěda. Dost brzo mi ale začal komplikovat postup sníh. Bez maček jsem ale vydržel až do nějakých 2000 m.n.m.. Pěkně jsem se dostal brzo ráno k plesu. Krásně to tady křupalo a prošel jsem uhlopříčkou přes zamrzlé pleso, no řekněte – kdy se tohle zadaří 🙂 Poté už jsem šel podle stop vzhůru ke skaliskám.
Tady obouvám mačky a začínám se sápat do kopce. Jde to dobře. Záhy se dostávám k „nejtěžšímu místu“ – Batizovské probě – tak se jmenuje kolmé hladké místo, kde jsou dokonce stupy a kramle. V mačkách to bylo trošku náročnější, ale když člověk dává pozor, zostří všechny smysly, tak to jde. Hlavně se moc nedívat pod sebe 🙂
Po tomto úseku následuje Batizovský žlab, kde už používám i cepín. Nahoru to ale jde dobře. Počasí mi přeje, je krásně a tak se nakonec dostávám ke krásnému vrcholovému kříži. Zde mě fotí dvojice horolezců. Vědom si toho, že za chvíli bude lidí přibývat (túry s vůdci) a bude na stezce plno a nepříjemné vyhýbání, dávám se po krátkém občerstvení na sestup stejnou cestou jak nahoru.
Sestup byl o poznání těžší než výstup. Nejenže se sníh víc boří a lepí a klouže, ale potkávám i skupiny vedené vůdci na laně. Někteří turisté vypadají, že absolvují něco, co je nad jejich síly, ale však co, ten týpek mě tam vytáhne. Chtěl bych vidět toho vůdce ve žlabu, co by dělal když by mu oba klienti ujeli. Pochybuji, že by s tím něco nadělal a taky pochybuji, že by jeho klienti nějak zabrzdili. Sólo lepší jak taková „skupinka“. Doporučuji přilbu, byl jsem rád, že jsem ji měl. Sestupoval jsem totiž i pozpátku a několikrát na mě spadla malá sněhová kulička, nebo obalený kamínek.
Když jsem slezl pod próbu, tedy asi o 500 m níž, tak už jsem tak nějak věděl, že je vše v pořádku. Od tama už to pak není takový krpál a úhel a jde se lépe. Nedopatřením upouštím můj drahocenný cepín, ale naštěstí jsem se pro něj dokázal dostat – nezůstal nepřístupný. No ještě že, protože byl potřeba.
Když jsem pak opouštěl skály, musím říct, že sněhu bylo tak akorát a ve skvělé konzistenci, takže nic nehrozilo a často jsem lezl i po suchém. Tak u plesa už jsem byl opravdu nadšený jak vše dopadlo a už zbývalo jen sejít posledních 800 výškových zpátky k autu. Tady jsem se občerstvil, převlékl a ještě chvíli vstřebával moje dojmy a zážitky. Byla to paráda !!!!
Pak už nezbývalo než jet opět přes 4h domů, po cestě jsem se ještě stavil na jídlo a pak už pěkně domů do postele odpočinout po úžasném dni, na který nikdy nezapomenu. Gerlach mě přitahoval od první návštěvy Tater, abych nakonec po 4 letech tuto výzvu přijal.
Horám zdar a krásnému Slovensku a nejmenším velehorám na světě v tomto případě především.
