21.6. v 10.50 jsme stanuli s Hausim na nejvyšší hoře Rumunska (2545) v rámci dvoudenní túry ve Fagaraši a přespáním na Cabana Turnuri.
Vystup na nejvyšší vrchol pohoří Fagaraš a celého Rumunska (2544) byl divočina.
Cíl výpravy do Rumunska byl jasný. Dostat se během 4 dnů a nocí na nejvyšší bod této karpatské země, horu Moldoveanu 2544 m.n.m. , v pohoří Fagaraš a zpět. To by se mohlo zdát snadnější než nakonec bylo. Bavím se spíš o délce, terén v našem případě až na pár výjimek byl víceméně chodecký.
Ale pěkně popořadě.
DEN 1
Jako vstupní bránu do pohoří Fagaraš jsme využili letenky Vídeň – Sibiu, což je pěkné město na dostřel. Zde jsme se po příletu ubytovali a domluvili si stejné ubytko i na 2 noci po návratu z hor. Mohli jsme tu nechat i nějaké věci, což nakonec přišlo vhod. Prošli jsme město, padla zmrzka, lidl a šli jsme spát.
DEN 2
Druhý den brzo ráno jsme vstávali ve 3 ráno a hurá směr nádraží, odkud jel vlak směr naše stanice Ucea de Jos. Zde jsme po víc než hodině vystoupili a po krátkém „pokecu“ s místníma jsme se vydali pěšky po silnici směr Victoria. Po chvilce jsme stopli pohoda borca a ten nás svezl k Victorii. Odtud pak dále nejdříve po asfaltce, a za chatovou oblastí pozvolně stezkou do útrob lesa a obřího údolí.
Zde,trošku s obavami z medvědů, kterými je tato oblast proslulá, jsme docela valili 😀 a když se cesta větvila, rozhodli jsme se, že nepůjdeme stejnou cestou tam a zpět, ale že si dáme vzhledem k 2dennímu přechodu takový okruh. Vyrazili jsme tedy po modré do hřebene po levé ruce, obcházíme ho zprava a po x hodinách a mooooc výškových metrech se dostáváme na finální desku údolí, kde se nachází i naše útočiště na dnešní noc.
Chůze po modré nás stála draho. I když jsme refugio Cabana Podragu ve výšce přes 2100 mnm, měli zarezervované a měli jsme být první návštěvníci – tak bylo zavřené ! Na zadělaných okenicích papír, že menší refugio v 1500 ! nad mořem je otevřené vždy .. GRRRR tady byla vzteklá chvilka 😀 Kdy jsme museli cca 2h klesat dolů a druhý den toto zase vystoupat. Takže stejně jsme se dostali na tu červenou, kde jsme původně nešli. Již po cestě dolů jsme potkali oslíky s nákladem v doprovodu 3 chlápků, kteří nás obeznámili situaci, a ať jdeme spát dolů. Na nižším útočišti nás čekalo vysmáté osazenstvo s tím, že úklid a otevření posunuli o jeden den, a že kdybychom ráno šli po červené, tak nám to řeknou…. to snad ne , prostě Rumuni ! 😀
Ok, co se dá dělat. Navíc jsme se vydali z jídla, takže to byl druhý den taky trošku problém. Spalo se s dalšíma 4 lidma v matracovém táboře v nedokonale uzavřené boudě, ale v noci bylo teploučko a fajn.
DEN 3
Vyspal jsem se dobře, asi 7 hodin. Ráno jsme vyráželi zostra v 4h ráno. V 6.30 jsme byli u chaty Cabana Podragu, kde jsme Rumuna s malinko delším vedením, nebo spíš dobrou vychytralostí, přesvědčili k prodeji chleba, marmelády a másla 😀 Ok, tím byla zažehnána potravinová krize, i když jsme si teda nemohli moc vyskakovat.
Od chaty jsme se vydali vzhůru do evidentního, značeného sedla, cestou míjíme a dokonce přecházíme sněhová pole. Po dosažení hlavního hřebene už pokračujeme ve stylu nahoru dolů po červené. Po několika hodinách přicházíme již do sedla, za kterým se začíná stoupat na Vistea Mare, 3.nejvyšší horu Rumunska. Zatímco stezka pokračuje přes vrchol dál, my odbočíme a pokračujeme posledních pár minut na Moldoveanu. Mimo zákryt jsme bojovali s docela nepříjemným studeným větrem, ale dalo se. Oblečení jsme měli. Na vrcholu samotném – který je prostorný a kde je rumunská vlajka a kříž, jsme stanuli 21.6.2022 v 10.50. Udělali jsme povinné foto, video a vydali jsme se dolů s vědomím, že nás čeká ještě dlouhááá štreka.
Sestup byl nekonečný! Dolů jsme se vydali zase jiným, vedlejším údolím a klesali jsme přes 2000 metrů. Hlavně na konci už to nebyl ani krpál jako spíš táhlá cesta, takže hodně velký výdej. Všechno má ale svůj konec a stejně tak i my jsme se zjevili v pozdní odpoledne u vyasfaltované cesty, kde sem tam jelo i auto. Nakonec nás 2 místní chlapáci jako druhé auto vzali a hodili až do Victorie k Lidlu.
Tady se strhla solidní mela a hostina. Vůbec jsme se nebáli doplnit jídlo a spálené kalorie. Po nádherné hodince, kdy jsme se nacpali k prasknutí a doplnili zásoby, jsme se pohnuli směr vlak. Jali jsme se zase stopovat a borec co nás vzal nám trošku změnil plány 🙂 Zavezl nás do jeho rodné – blízké vesnice Carta, kde byl UNESCO klášter a i vlaková zastávka, takže jsme měli zážitek navíc. Spontánní zážitek.
Nakonec jsme odsud jeli do zpět do Sibiu, kde jsme měli stále držený náš rumunský pokoj. Prošli jsme si město, zašli na zmrzku a po úspěšné misi jsme padli spokojeně do hajan. Paní mezitím zvládla zdražit, ale nic, co by nás rozhodilo 😀
DEN 4
Tenhle den byl odpočinkový, gratis, původně den rezervy, vyšlo pěkné počasí, takže jsme si ho užili na místním „aquaparku“, což byly 2 bazény, skokánek, věž a teprve pomalu budovaný tobogán, respektive skluzavka. Den utekl jako voda a odpo jsme valili na ubytko. Ještě jsme pak dali obchod, město a spát.
DEN 5
Byl odjezdový. Při balení 😀 nás přišli otravovat nějací fotografové ubytování a fotili pokoj s naším nepořádkem, v trenclích, no konec :)) Po check outu jsme si to již štrádovali na letiště, let v pohodě do Vídně a poté již busem do Olomouce, kde jsme byli ve večerních hodinách.
Byla to jízda a skvělých 110 hodin.
Navštívený nejvyšší bod Rumunska jsme splnili.
Multumesc !
