Nejen proto, že to byl nejvyšší vrchol Maroka a celé severní Afriky, ale hlavně proto, že to byla moje první 4000+ hora. A protože jsem to (trochu nahecovaně) dal nahoru i dolů v jednom dni, zapsalo se mi to do hlavy opravdu natrvalo.

Cesta začala dřív, než jsem čekal: chaos, vlak a sprint přes Prahu

Do Marrákeše jsem letěl trasou Praha – Milán – Marrákeš (s přespáním u Malpensy).

A začátek? Totální chaos. Ranní vlak do Prahy měl obří zpoždění, takže jsem musel rychle kupovat jiný spoj ČD místo Regia, abych vůbec stihl odlet. Všechno se to motalo kolem mimořádností na trati a já jen improvizoval.

Nakonec to vyšlo. Tak tak, ale vyšlo. A přesně takové starty často předznamenají nejlepší výpravy.

Noc u Malpensy a přesun do Marrákeše

23. 5. 2023 jsem spal ve Vizzola Ticino kousek od letiště Malpensa. Top Airbnb s bazénem, klid, ideální reset.

Druhý den, 24. 5. 2023, brzo ráno vyrážím pěšky na letiště a letím do Marrákeše. Let proběhl v pohodě, dokonce jsem měl pro sebe celou trojku sedadel, takže jsem dospal deficit z cestovního chaosu.

Na letišti v Marrákeši mi místní prodavačka poradila super hack: vzít SIM zdarma a dobít ji až ve městě. Udělal jsem to a ušetřil.

A protože tohle byla celkově hodně pohybová výprava, šel jsem z letiště do města pěšky. A stejně tak i při odletu.

Marrákeš: shawarma, tržiště a první marocký overload

Marrákeš tě přepne během pár minut. Ruch, teplo, barvy, vůně, hluk, tržiště – krásný chaos.

Nemohla chybět klasika:

• shawarma
• obří náměstí / tržiště
• známá věž, mozaiky, park, hradby
• pouliční vajíčka u místního týpka

Pak už jsem řešil přesun do hor – směr Imlil.

Přesun do Imlilu: dva přestupy, polootevřené dveře a marocká realita

Do Imlilu jsem jel sdílenou dopravou / minibusem a čekal, než se to naplní. Cestou byly 2 přestupy a jízda byla přesně ten typ marocké reality, na kterou nezapomeneš: polootevřené dveře, ne úplně zenové silnice, hodně lidí, teplo a chaos.

Do Imlilu jsem dorazil kolem 17:35 asi po necelých 4 hodinách.

A hned klasický travel plot twist: zjistím, že ubytko mám docela daleko od centra. 😄
Nevadí – kroků není nikdy málo.

Imlil: kosa, tradiční úbor a perfektní ubytko

V Imlilu mě překvapila jedna věc: byla tam fakt kosa. Po Marrákeši docela šok.

Tak jsem si ve vesnici koupil jejich tkaný tradiční úbor (výborný tah) a dostal jsem k tomu i čepici. Praktické, stylové a přesně ten suvenýr, co má smysl.

Ubytování bylo mimochodem perfektní:

• klid
• super jídlo a občerstvení
• odpočinková místnost s taburety, kobercem a sedačkou
• kolem zvířata, malé krámky, svérázný horský život

Bylo to boží. Žít bych tam asi nechtěl, ale jako zážitek-top.

Kontakt na místního dopředu = velká výhoda

Kontakt na místního (Omar / Muhammad 😄) mi dal týpek z FB, který tam už byl. Díky tomu jsem nemusel po příjezdu poletovat po Imlilu a něco shánět – domluva byla hotová dopředu.

Tohle je mimochodem skvělý tip: osobní doporučení ti v takových místech často ušetří spoustu času i nervů.

Guide, checkpoint a domluva za 80 €

Na trase se míjí checkpoint, kde se kontrolují pasy, takže se běžně řeší výstup s místním průvodcem. Upřímně – Toubkal je v dobrých podmínkách poměrně snadný a dobře značený trail (Mapy.com tam fungují skvěle), ale pravidla jsou pravidla.

S místním jsem byl domluvený za 80 €. Ráno mě měl vyzvednout u ubytka, ale zdržel se, já byl natěšený, takže jsem prostě vyrazil sám a došel až ke startu trailu. 😄

Takže už před samotným výstupem jsem si ten den docela máknul.

---

Výstupový den (24. 5. 2023): Toubkal na jeden zátah

Tohle byl den, na který nezapomenu.
Start něco po 7:00 ráno – a v hlavě jasný plán: pokud budou síly a čas, zkusit to nahoru i dolů v jednom dni bez přespání na refugiu.

Časová osa výstupu

• ~7:00 – vyrážím od ubytka
• 8:30 – vstup do národního parku za poslední vesnicí
• 9:30 – „skalní město“
• 10:45 – příchod k refugiu
• 11:00 – pokračujeme dál (žádné zdržování, valíme)
• 11:30 – stoupání žlabem
• 12:00 – jdeme i po sněhovém poli
• kolem 12:45 – začínám víc hypnoticky vnímat trasu a přichází první problémy s výškou
• 13:15 – dávám víc pauz, prodýchávám, srovnávám se
• 14:00 – už vidím vrcholový kovový jehlan
• 14:15-14:45 – vrchol Toubkalu (4167 m)
• poté sestup stejnou cestou
• 18:00 – opouštím národní park
• 18:30 cca – čekám na borce s motorkou, sveze mě k ubytku

Celkově to vychází na cca 11,5 hodiny, z toho pauzy zhruba 1 hodina. A jo – nahoře jsem se kvůli výškovce už trochu táhl.

Refugio: tady se láme chleba

K refugiu (cca 3150 m n. m.) jsme dorazili v 10:45. Tady většina lidí přespává a dává Toubkal na dva dny, což je rozumné.

Jenže já měl jiný plán. Byl dobrý čas, síly ještě byly, tak jsme v 11:00 pokračovali dál. Prostě jedeme. 😄

Omar jen připomněl, že i když to dáme za jeden den místo dvou, cena 80 € zůstává stejná. Vzal jsem to. Domluva je domluva.

Kolem 3900 m první výškovka v životě

Někde kolem 3900 m (možná lehce dřív) přišel zlom.

Začalo mi být blbě, cítil jsem hlavu, zpomalil jsem a musel jsem častěji zastavovat. Bylo to moje první reálné setkání s výškovkou.

Tady musím dát velký kredit místnímu borcovi:

• potáhl mě
• na chvíli mi vzal batoh
• uklidnil tempo

Já jsem dával pauzičky, prodýchával, pil vodu – a přesně tohle pomohlo nejvíc. Jakmile přišla podpora a rozumné tempo, šlo se mi zase výrazně lépe.

Zpětně je jasné, že přespání na refugiu a aklimatizace by byla rozumnější varianta. Ale byl jsem nahecovaný a chtěl jsem to urvat.

Vrchol Toubkalu (4167 m): moje první 4000+

Ve výšce už člověk začne „hypnoticky“ sledovat trasu a místo, kam míří. Jakmile víš, kde je konec a že už výš nepůjdeš, je to zvláštní mix respektu, únavy a motivace.

Ve 14:00 už vidím vrcholový jehlan.
A mezi 14:15-14:45 stojíme nahoře.

Na vrcholu je ta ikonická kovová jehlanovitá konstrukce. Byla tam skupinka seveřanů s guidem a taky německy mluvící bikeři / tým, kteří tam fotili nějakou kampaň. Dodneška nechápu, jak dostali kolo až na vrchol – a pak to borec zřejmě ještě sjížděl dolů, co šlo. Totální mazec.

Já si dal svoje fotky slávy, nasál atmosféru a užíval si to. Na vrcholu jsme strávili cca 30 minut.

A hlavní pocit?
Moje první čtyřtisícovka.
Tohle spojení už zůstane navždy.

Sestup: adrenalin, úleva a luxusní trail

Po vrcholu přišel klasický mix: adrenalin, euforie, úleva. A paradoxně už se mi šlo dolů úplně v pohodě.

Šli jsme stejnou cestou zpátky. Trail je nádherný, dobře čitelný a výhledově luxusní. Toubkal je přesně ten typ hory, kde člověk dostane velký horský zážitek bez technických extrémů (v dobrých podmínkách).

V 18:00 opouštím park.
V 18:30 už čekám na borce s motorkou, který mě pak hodí až k ubytku. Zaplatil jsem, plácli jsme si a každý šel svou cestou.

A jo – byl to vlastně borec, který mi pomohl na první 4000+, takže respekt.

Recovery mode: kalorie, klid a spánek jak mimino

Ten večer už byla čistá krása:

• odpočinek
• provětrat nohy
• nakoupit jídlo
• doplnit hromadu kalorií
• spánek jak mimino

Druhý den ještě krátká procházka a pak bus zpátky do Marrákeše, kde jsem strávil další noc:

• procházka městem
• shawarma
• sladkosti
• mátový čaj
• relax

Počasí topové, tělo unavené, hlava spokojená.

---

Stats a fakta z výstupu

• Vrchol: Toubkal – 4167 m n. m.
• Datum výstupu: 24. 5. 2023
• Start (Imlil): cca 1800 m n. m.
• Refugio: cca 3150 m n. m.
• Nastoupáno za den: cca 2400 výškových metrů (Mapy.cz cca 2355 m + pohyb kolem ubytka/nástupu)
• Kroky za den: 55 100
• Celkový čas akce: cca 11,5 hodiny
• Pauzy: cca 1 hodina
• Styl: nahoru + dolů v jednom dni (bez přespání na refugiu)

Upřímně? Tohle byl možná jeden z mých nejlepších výkonů vůbec.

---

Co mi Toubkal dal

Toubkal mi dal víc věcí najednou:

• první zkušenost s výškou a výškovkou
• potvrzení, že tempo a hlava jsou v horách všechno
• respekt k aklimatizaci
• a hlavně vzpomínku na moji první čtyřtisícovku, kterou už mi nikdo nevezme

A i když dneska vím, že přespání na refugiu by bylo rozumnější, právě tenhle nahecovaný styl z něj udělal zážitek, na který nezapomenu.

Mapa trasy