Großes Wiesbachhorn (3 564 m): 2600 výškových po svých z Kaprunu
Tvrdý den, parádní scenérie a přesně ten typ dobrodružství, co v hlavě zůstane dlouho.
Rychlá fakta
- Datum: 16. 8. 2022
- Start: cca 6:40 od parkovacího domu (~1000 m n. m.)
- Převýšení dne: cca 2600 m (po svých)
- Čas nahoru: cca 9 h včetně pauz (pauzy dohromady cca 1,5-2 h)
- Celý den: zhruba 13,5-14 h (včetně vrcholu a sestupu)
- Výbava: ferratový set + (a ano) tahal jsem i mačky, i když nakonec nebyly potřeba
Prolog: noc v autě (a ten božskej klid)
Začalo to jednoduše: spal jsem v autě dole v Kaprunu. Úplný klid, ticho, hlava čistá. Tenhle „předvýstupový“ moment miluju – ještě jsi v civilizaci, ale v hlavě už dávno nahoře.
Ráno jsem popojel k velkému parkovacímu domu (fakt jak malý panelák), nechal auto, pobral věci a šel.
Kaprun → Mooserboden: logistika pro turisty vs. „já to jdu celý“
K přehradám Mooserboden míří spousta lidí – normálně se to řeší kombinací autobusu přes tunely a pak takovým zvláštním šikmým „pozemním výtahem/lanovkou“ (není to kabina ve vzduchu, ale kabina jedoucí po zemi do kopce). A pak zase autobus… prostě systém, který dává smysl, když ho znáš. (A ano, člověk si u toho řekne: „tohle je Rakousko“.)
Já ale šel všechno po svých. A k tomu jedna historka: po vyjetí tím šikmým „výtahem“ jsem si střihl servisní schodiště. Cestou zpátky mě načapala obsluha a trochu mi vynadala… spíš ze srandy. Rozešli jsme se v pohodě – a já byl při sestupu pro turisty v autobusech taková malá atrakce. 😄
Heinrich-Schwaiger-Haus (2 802 m): jen krátká pauza a dál
Po hodinách chůze, tunelech, cestách a změnách terénu se postupně otevře ten typický obraz: tyrkysová voda přehrad, kamenné svahy a v dálce už led.
Z Mooserbodenu vede výstup na Heinrich-Schwaiger-Haus (2 802 m) – je to regulérní horská chata a důležitý bod pro túry směrem na Wiesbachhorn.
Já se tam jen na chvíli zastavil. Měl jsem dobrý čas, síly taky, tak jsem neřešil „kdyby náhodou“ a pokračoval dál.
Nad chatou: ocelové lano, výšvih a hřebínek mezi ledovci
Nad chatou už to začne být alpsky zábavné:
- místy jištění ocelovým lanem,
- prudší výšvih,
- a pak hřebenová pasáž, kde se ti otevřou výhledy na ledovce, praskliny, modré tóny v ledu a třítisícové okolí.
Po cestě se přehoupneš přes dva „třítisícové hrby“ (typicky se to tu váže na okolní Fochezköpfe) a pak už jdeš po hřebínku směrem do finále.
Největší kontrast dne?
Úzká pěšinka na hřebínku mezi dvěma srázy, dole ledovec, a do toho někde v dálce tyrkysové jezero. To je přesně ten typ místa, kde zpomalíš i bez toho, aby ses o to snažil.
A teď to „paradoxní“: byl jsem v půlce srpna a šlo to „suchou nohou“ – bez cepínu a bez maček (i když… ano, táhl jsem je kus cesty v batohu). Srpen mi tady přišel jako ideální okno, pokud nechceš sněhové řešení. (Samozřejmě platí: v jiných podmínkách/ročních dobách je to úplně jiná hra.)
Vrchol: dřina, odměna a jeden člověk
Na vrcholu 3 564 m jsem se zdržel, protože to stálo za to. Byla to dřina, ale přesně ta správná – a ty scenérie… na to bych se fakt dokázal koukat pořád.
Potkal jsem tam jednoho člověka, vyfotili jsme se navzájem, pár vět, ten tichý respekt hor… svačina a pak už jsem to otočil dolů.
Sestup a noc u přehrady: sprcha, teplo, západ slunce
Zpátky na Heinrich-Schwaiger-Haus jsem se dostal v podvečer, a pak jsem klesal dál do areálu přehrad. Nakonec jsem zakotvil v takové horolezecké/turistické útulně u Mooserbodenu (~2000 m).
A to byla pecka: teplo, teplá voda, topení, normální postel, sprcha… a k tomu západ slunce s výhledem ven. Po takovém dni luxus, který si pamatuješ.
Den 2: ferrata na hrázi + Höhenburg (a pak Mondsee)
Ráno jsem se probudil úplně odpočatý a řekl si: „když už jsem tady…“
Ferrata na hrázi: MOBO 107
Na přehradě Mooserboden je vyhlášený Staumauerklettersteig MOBO 107 — ferrata přímo po hrázi, se zajímavými prvky (např. seilbrücke/lanový most, vyhlídka, a taky „Swing“, který jde obejít).
Ferratový komplex Höhenburg (včetně těžšího místa D/E)
A hned vedle je Klettersteigarena Höhenburg — několik krátkých ferrat různých obtížností. Je tam i varianta, kde si člověk „čichne“ k E (krátké těžší místo).
Kolem 9:00 jsem měl hotovo, dal jsem si kaši s proteinem a šel dolů. U auta jsem byl kolem poledne / cca ve 13:00.
Pak jsem to vzal směrem na Mondsee na koupačku… a šlo se spát. Další den mě čekala ferrata Drachenwand nad Mondsee.
