Druhý týden v květnu jsme se vydali s Helenkou na další arabské dobrodružství, tentokrát oba nejdál, kde jsme byli, 6 hodin letu vzdálených SAE – Spojených arabských emirátů. V rámci tohoto státu jsme navštívili hlavní město, pak město luxusu Dubaj, emirát RAK a ke slovu se dostala i příroda a hory.
V neděli velmi brzy nad ránem (3:45) jsme vyjeli z Olomouce Flixbusem. Ten je přesný jako hodinky a ráno jsme se už procházeli Vídní směr metro na letiště. Ve Vídni trošku stres, protože do této země je potřeba checkin na letišti i bez zavazadel a byla tam dlouhá fronta, každopádně lidi do SAE měli posléze přednost, uf.
V letadle klasika, velmi hbitě jsme se domluvili s sousedy a seděli jsme s Helenkou spolu. Po příletu do Abu Dhabí jsme absolvolvali sken očí, kontrolu pasu, rentgen, no a konečně jsme v příletové hale ! Potřeba vyměnit peníze (dolar,euro), případně vybrat z bankomatu (lepší). Potom koupíme městskou kartu Hafilat, dobijeme a můžeme opustit letiště busem.
Vystoupili jsme v centru a došli jsme přes obchod hlavní třídou (jsou zde dlouhé ulice do pravého úhlu) až k ubytku, pěknému hotýlku v centru a skvěle obsluhovaný MHD. V té když se člověk zorientuje, tak je to skvělá, efektivní i levná záležitost.
To jsme si zažili druhý den, kdy jsme se celý den slunili, plavali, odpočívali u moře. Městská pláž Corniche. Nikdo, slovy nikdo tu nebyl, tak to byl pěkný den. Škoda jen, že jsme se spálili, což poznamenalo naše další putování a trošku méně jsme se vystavovali slunci.
Po celém dni v Abu Dhabí jsme se vydali na autobusové nádraží, tady jsme koupili NOL kartu do Dubaje, rovnou s nějakým kreditem, včetně kreditu na autobus AD-Dubaj. Vše efektivní, přehledné, jasné. Večer jsme přijeli do ucpané Dubaje. Konečná autobusu byla asi jen 10 minut od ubytování, což se ukázalo jako výborná volba. Díky genius programu v bookingu jsme jej měli i za pěknou cenu a přitom pěkné a strategicky umístěné.
Večer už jsme nikde nelezli, odpočinuli jsme po celém dni na slunci. Druhý den jsme odpočívali, šli jsme si zacvičit, a odpoledne pěkně do města. Vyzkoušel jsem vodní dýmku, s Helenkou jsme si dali streetfood – shawarmy a falafel, mňam. Potom jsme se šli projít směrem k Dubaj rámu a poté jsme využili metro a svezli se k nejvyšší budově světa – Burj Khalifa.
Pak už poměrně znaveni, vydali jsme se metrem zpátky směr hotel a pak se ještě prošli pro jídlo a hurá hodovat 🙂 Další den nás čekal přejezd do RAK – Ras Al Khaimah.
Třetí emirát Ras al Khaimah byl oproti Abu a Dubaji o dost klidnější, méně lidnatější, víc přírody, takže jsme tu chvíli zůstali. Na sever země, k hranici z Ománem, jsme se vydali s cílem se dostat na nejvyšší bod SAE. Západní vrchol Jebel Jais (1913 na území SAE).
To se nám nakonec zadařilo, z RAK nás vzal taxikář, který na nás i na úpatí na silnici, kam nás hlídka pustila i když jsme nešli na žádnou atrakci, počkal (3h).
Poté už jsme v obří výhni museli šlapat do kopce, a potom podél plotu na hranici SAE – Omán jsme se suchou vegetací, tyto hory jsou takové pouštní, dostali pomalu až do výšky 1900 a odtud už to bylo jen kousek ke hraničnímu kamenu. Ten znamenal nejvyšší body SAE, mohli jsme si tak přidat další takový vrchol do našeho deníku 🙂
Pak následoval sestup, cesta do civilizace a pak už jen najíst a spát 🙂
Další den jsme se vydali v klidu do Abu Dhabi, vynechali jsme rádi hektickou Dubaj. Podívali jsme se k mešitě šejka Zayeda. Monumentální stavba, komplex viditelný z letadla.
Naše letadlo mělo samozřejmě zpoždění, takže jsme ve Vídni vystupovali až kolem půlnoci. Museli jsme zrušit pův. autobus a zakoupit jiný. I ten měl nakonec zpoždění a do Brna jsem se dostali ve 3 ráno. Nejlepší možnost jak se dostat do Ol k autu byla v 5:20 vlak 😀 Na ten jsme nakonec počkali, v něm si zchrupli hoďku a půl a hurá domů pěkně dospat toto dobrodružství z Perského zálivu.
Všem návštěvu SAE doporučuji. Super jídlo, krásné počasí, voda, moře, každý si najde svoji aktivitu, příroda. Ceny taky nebyly tak obří, rozhodně se dá najít pěkné ubytko, to samé jídlo, doprava levnější jak u nás, není se čeho bát.