ZLA KOLATA 🇲🇪

Kollata ë Keqe (2534) 20.10.21 jsem stanul na nejvyšším bodu Černé Hory po výstupu z osady Vusanje. Hora se nachází na hranici s Albánií v pohoří Prokletije, kterému se přezdívá balkánské Alpy.

V říjnu 21 jsem navštívil další balkánskou zemi – Černou horu, její hlavní město Podgoricu a hlavně nejvyšší horu. Jmenuje se Zla Kolata (alb. Kollata e Keqe) a leží v pohoří Prokletije, kterému se přezdívá balkánské Alpy. Počasí jsem trefil a užil jsem si zde krásné babí léto mimo civilizaci. 

DEN 1 – Přílet a přesun na místo činu

Pětidenní dobrodružství začalo ideálně, ranním vlakem jsem se dostal do Vídně, odkud jsem jel metrem na letiště. Let do Podgorici proběhl svižně a po hoodně laxní kontrole covid certifikátu jsem již stál i s koupenou simkou na prosluněném mini vlakovém nástupišti u letiště, kde je obsluhována trasa Bar – letiště – Podgorica, tento vlak mě svezl do centra, zadarmo, průvodčí nikde. 

Autobusové nádraží v Podgorici je hned u vlakového. Proto jsem měl po chvíli zakoupený lístek do vesničky u Albánských hranic v horách Gosinje. Sem jel autobus přes 4 hodiny a objeli jsme kus státu, mimojiné i městečko Plav, kde jsem se zastavil po cestě zpět !   

V Plavu jsme přesedli z busu do maršrutky, a borec mě zavezl až do Gosinje. Zkoušel jsem jej ukecat až do Vusanje, což byla poslední instance a východiště do hor, kde jsem měl zamluvené ubytování u jedné rodiny. To nevyšlo, ale nezoufal jsem a vydal se pěšky. Po chvíli jsem stopnul nějakého místňáka, který mě ochotně zavezl teréňákem až na požadované místo 🙂 

Po krátkém seznámení s hostiteli, umytí a nachystání na ranní start jsem šel spát v solidní kose. Přeci jen už bylo po turistické sezoně, byl jsem v celé vesnici jediný turista, topilo se jen v kamnech v přizemí guesthousu. Budíček jsem měl na 5 ráno, na túry se snažím chodit brzy a taky jsem čekal, že bude po cestě sníh (a taky, že byl),, tak jsem si raději chtěl nechat rezervu. 

DEN 2 – ZLA KOLATA 

Začal jsem pěkně zostra a po 6 ráno jsem byl nad osadou a šel vstříc horským masivům. Terén se s přibývajícími výškovými metry měnil a na to, že byl konec října, tak bylo fakt krásně 🙂 počasí jak se říká – vyšlo.

Krásný výstup, od cca 2100 už byl i sníh, místy nepříjemný, ale vždy jen max po kotníky. šel jsem jen v botách, sem tam mikina, jinak tričko. Po celou dobu jsem byl na trase jediný, opravdu jsem si to užil. Po cestě je Ledová jeskyně, stojí za nakouknutí, dávejte ale pozor. Cesta nahoru mi trvala asi 4 hodiny i s pauzama a sluněním.

Vrcholové výhledy byly úžasné, k vidění bylo celé pohoří Prokletije, nejvyšší hora Maja Jezerces, Albánie, černá hora, někde v dáli i Kosovo, jednotlivé rozpoznatelné vrcholy a i hranice černé hory a Albánie, s v tu dobu téměř vyschlým jezerem Ropojano. (tam jsem se šel podívat druhý den). Dokonce jsem pod sněhem odhalil i červený nápis se jménem hory a výškou, tak jsem si udělal samofoto a po asi půlhodině na vrcholu jsem se vydal zpátky úplně stejnou cestou. Ta mi zabrala podobný čas, protože jsem se po cestě i opaloval a odpočíval. Cca v 5 jsem dorazil na ubytování, najedl se dosyta, rekapituloval jsem si a šel spokojený spát.

DEN 3 – Ropojano jezero na hranici

Další den jsem se až trošku později vydal směrem k hranici s Albánií po pěkné stezce a obcházel jsem tak masiv z druhé strany. Po nějaké době jsem došel i lesem až k jezeru Ropojano, které leží na hranici s AL, nebyla v něm žádná voda, i na mapě je šrafované, tak hádám, že buď tam voda nebývá vůbec, nebo jen ojediněle, nebo po zimě tam steče roztátý sníh ? Bylo to tam moc pěkné, i s posezením a informační cedulí (trasa Peaks of Balkan), krásný kout Prokletije. Kdybych pokračoval dál, mohu se přes sedlo dostat do Albánie a pokoušet se vylézt např na M.Jezerces 🙂 příště. Posléze jsem odpočinul, pobalil se a šel naposledy v horách spát.

DEN 4 – Plav a přesun do Podgorice

Po snídani a rozloučení s mými hostiteli jsem se vydal dolů do vesnice Gusinje, kam mě vzal ochotný místní plus pozvání na Rakiju (ok). Odtama jsem taktak nestihl bus do Podgorici, tak jsem musel čekat na ten odpolední. čekání jsem si zkrátil chůzí k hraničnímu přechodu s tím, že se pokusím stopovat. Cestou jsem nikoho ochotného nepotkal a tak jsem došel až k celníkům, kde jsme pokecali, chtěli vidět očkování (:D – jasně) a poradili mi, že lepší bude když se vydám zpět na bus, než se přes Albošku zkusit dostat druhou stranou do Podgorici. údajně tam tolik aut nejezdí a už vůbec ne každé do Podgorici a vzhledem k ceně 11 euro a přímém spoji – jsem nakonec souhlasil.

Tak jsem šel pěšky zase zpátky a po cestě mě vzal autobus směr městečko PLAV – kde je i Plavsko jezero. Zde jsem se prošel, navštívil jezero, pochodil kolem, po molu a následně (díky lokalitě je zde uzel autobusu) jsem počkal na odpolední bus v kavárně s místníma pohodářema.

Odpoledne už jsem nastoupil na bus a krásné 4 hodiny jel okruhem skoro přes celou zemi až do Podgorice. Z autobusáku jsem se pak vydal pěšky až na ubytko, kde jsem to spokojeně zalomil.

DEN 5 – Podgorica a cesta domů

Poslední den jsem si vyhradil na procházku a poznávání hlavního města PODGORICA.

Je to milé kompaktní balkánské město. Snědl jsem několik bureků, dal si kávu, navštívil park, fotbalový stadion, centrum, arabskou čtvrť, trh, odpočinul u řeky a výhledu.

Večer jsem měl let a tak jsem se odpoledne vydal na letiště a pomalu směřoval svoji cestu tam. Bohužel mě chytil silný liják, tak jsem se obrátil, došel na nádraží a odtamtud vlakem. Na letišti kontrola vakcinace (wtf:D, naštěstí jen slovní a letmým pohledem, byl jsem připraven) a potom nemilá zpráva o zpoždění.

Rychle jsme zareagoval, zrušil spoj z vídně (regiojet) a sehnal jsem flix. Do Vídně jsme přiletěli až po půlnoci, přijel jsem tak do Olomouce až nad ránem, ale neměl jsem už síly se rozčilovat a po cestě už jsem těžce vsedě pospával. Nakonec jsem si z deště odnesl menší nachlazení, ale to jsou malé věci.

Výlet to byl skvělý, i přes začátek podzimu vyšlo skvěle počasí (podzim na horách je fakt krásný), pěkné barvy, málo lidí, hladký průběh, skvělí místní, dobré jídlo. Moc se mi na Balkánu zase líbilo.

A cíl – nejvyšší hora ZLA KOLATA – byl splněn 🙂

orientační ceny :

Simka 10 euro

vlak z a na letiště 2 eura

autobus z Podgorice do hor a zpátky 22 euro

letenky 20 euro  

OLO – VIE letiště – OLO  750

Ubytko dohromady cca 65 euro 4 noci

Tagged with: